Jsme zase zpět v Medvědíně (v dějišti předcházejícího dílu). Po události, která otřásla tímto severským maloměstem a rozdmýchala v lidech to nejhorší ale i to......ne, jen to nejhorší.
Prvních cca 50 stran je opakování a omílání toho, co už víš. Chápu nezbytnost pro nečtenáře prvního kousku, ale stejně mě to štvalo a byla jsem nedočkavá na nové žďárání do duší, další příběhy z Medvědína.
On totiž pan Backman rád nahazuje udičku v podobě- "jeden z nich zemře" nebo "byla by to epická láska, kdyby trvala celý život" a ty jen dalších x stránek čekáš pohromu a rozuzlení hádanky.
Pan Becket umí svoje řemeslo a splnil má očekávání - rozpitvání postav a pojmenování věci pravím jménem.
"Je tak jednoduché přimět lidi, aby se nenáviděli, až je nepochopitelné, že to někdy jde i jinak."
"Smutek člověka, který ví, že je v něčích očích hotová bestie, se nedá popsat."
Těchto mouder je tu nespočet a můžou se zdát kýčovitá a nic neříkající takto vytržené z kontextu. Ale on jim ten kontext dává. Taky má dar pro nemilosrdný popis důsledků špatných rozhodnutí. Ukáže ti, jak jsou slova mocná. Jak lidi ve své omezenosti a ulitě můžou zničit jiný život, když tnou do živého.
A někdy to nejde vzít zpátky.
Takže narovinu, neměla jsem během čtení příjemný pocit a hrozně jsem se za místní obyvatele styděla, jako bych patřila mezi ně. Ale to vůbec nestojí v cestě nejvyššímu hodnocení.

Jak je pro tohoto autora typické, i v této knize s lehkostí popisuje těžká společenská témata, ze kterých vyplyne jediný závěr, a sice že vesnice je stejná všude na světě. Ukazuje, jak zlá umí vesnice být, jak ráda si hledá "třídního" nepřítele a s jak velkou chutí ze svého středu vyloučí každého, kdo se chová a myslí jinak než většina. To vše bez ohledu na následky a s pocitem plného práva odsuzovat a trestat. Komu se líbil styl předchozích Backmannových knih, bude i tentokrát spokojen.