MAJEWSKI, Piotr: Sudetští Němci 1848 – 1948. Dějiny jednoho nacionalismu.
Vydal: Conditio Humana ve spolupráci s Muzeem druhé světové války v Gdaňsku.

Sudetští Němci jsou stále mezi námi – i po tom, co my nazýváme odsun a oni vyhnání. Ne snad, že by se vrátili, ale přijíždějí k nám nejen ti poslední ještě žijící odsunutí-vyhnaní, ale i jejich děti a vnuci. A jsou mezi námi jako problém, už se nehádají Češi s Němci, ale dohadujeme se o nich mezi sebou. Hádají se Češi s Čechy. Diskuse o našem neharmonickém soužití a jeho konci zajímá nejen pamětníky, ale také generaci vnuků, kteří nejsou spokojeni s vysvětlením posledních svědků, kteří jsou příliš ovlivněni vlastní, často velmi drsnou zkušeností. Proto je zajímavá kniha autora, který není Čechem, ani Němcem, ale Polákem. A hned si přitom vzpomeneme, že jsme si s Poláky také příliš nerozuměli – ale také bychom si častěji měli připomenout, že v polské anketě o vztazích k sousedům nás Poláci překvapili: prý jsou jim nejsympatičtější Češi.

Jenže historik by neměl dbát na sympatie a sdělit nám výsledek svého bádání. A to nám nabízí Piotr Majewski (*1972). Jeho kniha je velmi informativní. Mnohé okamžiky česko-německého soužití vidí jinak než my. První překvapení: pro Poláky není obtížné vžít se do situace českých Němců, kteří byli ohroženi národní ofenzivou Čechů, protože podobně negativní reakce u Poláků tehdy vyvolávaly snahy Ukrajinců, Bělorusů a Litevců ve východní části polského území. Dále píše Majewski, že Poláci dokáží také pochopit situaci vysídlených Němců, protože sami v masovém měřítku zakusili ve 20. století nucenou migraci …
Velmi zajímavé čtivo nabízí Majewského kniha o vývoji volebních praktik Rakouska-Uherska. Velmi dobře zpracoval údaje o proměnách českého a německého školství. Od polského historika si také necháme na mnoha místech česko-německých sporů vysvětlit, jak jedni pro sebe nárokovali práva, která nechtěli poskytnout druhému národu. Poskytnutí práv jednomu národu ten druhý pokládal za nespravedlnost.
Je také dobré připomenout si s autorem rozruch kolem chebského „volkstagu“ v roce 1897 a stejně vášnivý boj o insignie Karlovy univerzity v roce 1934. Majewski také, popisuje hádky v parlamentě, kdy poslanci každého národa vykřikovali ve svém jazyce – a poslanci druhého národa jim ihned odpovídali svým jazykem.
Velmi dobře jsou zpracovány údaje o školství, státních zaměstnancích, nezaměstnanosti a hospodářské krizi.
Po první světové válce zůstalo nejen mnoho vdov a sirotků, ale Češi se příliš válečných půjček neupisovalo, zato německé obyvatelstvo, ač představovalo jen třetinu, upsalo přes 80 % půjček. Neochota nového státu vyplácet občanům jejich válečné půjčky postihla československé Němce více než Čechy, kteří financování války podporovali mnohem méně a spíše jen z donucení.
Jednou z příčin neřešitelnosti sporů byla skutečnost, že od doby habsburské monarchie až do poválečného vyhnání/odsunu Němců si každý z národů si pro sebe nárokoval práva, která nebyla realizovatelná bez omezení práv druhého.
Polský historik Majewski mohl zpracovat ono století mezi lety 1848 až 1948 s výhodu určitého odstupu. Výhodou je také jeho dokonalá znalost češtiny.
Josef Škrábek