Podobné tituly

Je těžké jesdnoznačně zhodnotit celou knihu, protože každá povídka je svým způsobem specifická. Oceňuji především převládající realistický charakter s prvky satiry který autor často dovádí až v nerealistické a absurdní momenty. Absurdní nerealistické motivy je možné nalézt také. Mám teď na mysli zejména onoho německého hudebníka, který měl pod jazykem zip. Osobně bych si dovedl představit ještě silnější sarkastické pojetí, ikdyž pak už by příběhy možná měly určitý nádech fejetonu. Povídky jsou napsány až překvapivě poutavě a čtivě a nepůsobí ani trochu zdlouhavě. Charakteristický otevřený konec nutí čtenáře si znovu a znovu pokládat otázku: A jak to bylo dál? Osobně bych si tak rád na konci přečetl, že to všechno dobře dopadlo, avšak tady jsem se vytouženého závěru příliš nedočkal. Z toho důvodu je dobré číst knihu po krátkých úsecích, aby bylo možné se nad jednotlivými příběhy dostatečně zamyslet. Jsem přesvědčen, že čtenáři mohou sdělit víc, než by se mohlo na první pohled zdát.

V Keretově knize se setkáváme s humornými i melancholickými příběhy plnými ironie, vtipu a sarkasmu. Krátké povídky zachycují na první pohled běžný život lidí řešících každodenní problémy, ty ale autor rozvíjí originální zápletkou a vždy nečekaným vyústěním. Často tak dokáže ve velmi krátkých povídkách zaznamenat celé lidské příběhy. Obyčejné situace rozvíjí v neuvěřitelné, absurdní historky. Setkáváme se v nich jak s téměř nereálnými vyprávěními plnými fantazie a humoru, tak i s momenty zachycujícími lidi v těžkých životních situacích. Přesto ani tyto drobné příběhy nevyznívají beznadějně, ale nutí k zamyšlení i nad skutečnými absurdními situacemi ve světě.

Keretovy povídky jsou plné překvapení a fantazie, často začnou úplně banální a obyčejnou situací (zákazník si objednává cheesburger bez sýra, pasažér cestuje letadlem,...) a nějaká naprosto obyčejná situace se rozvine v naprosto neuvěřitelný příběh. Keret často ve svých příbězích používá nadpřirozené prvky které zcela přirozeně koexistují vedle reality, takže čtenáři nepřijde divné, že někteří lidé mají po jazykem zip, kterým lze odkrýt jinou osobu, skrávající se pod tou první, nebo že existuje země, kde ožívají všechny naše výmluvy, které jsme kdy použili. Realita existuje vedle magického světa velmi přirozeným způsobem, a jeho styl psaní mi v některých věcech připomínal magický realismus. Zároveň v jeho povídkách můžeme pocítit realistický popis atmosféry každodenního života v Izraeli a radosti i strasti žití v této rozporuplné zemi. Je zvláštní, jak jediná kniha dokáže v čtenáři vyvolat smutek nad nelehkými životními situacemi, a následně v další povídce se čtenář směje nad neuvěřitelně vtipnými věcmi. V některých povídkách autor vyjadřuje smutek nad smutnými věcmi, které se dějí ve světě (muž, který je obětí rasistického útoku, se táže Boha, proč stvořil takový divný svět....Bůh přijede na kolečkovém křesle a vysvětluje, že byl také zbit jinými bohy a tento svět stvořil takový, protože je to jediné, na co se zmůže....muž se poté cítí požehnaný, protože ví, že bůh trpí stejně jako on). Ovšem i přes smutné momenty celá kniha zanechává optimistický dojem, že i v nejtěžších momentech člověk dokáže mít naději.