Keret klepe na dveře a snídá...
silvia singer
Izraelský spisovatel Etgar Keret už dávno prorazil se svými povídkami mimo rodnou hebrejštinu. Je překládán do stále většího počtu jazyků. Česky vyšly dvě povídkové sbírky: Létající Santini (již ve druhém vydání) a před letošním pražským knižním veletrhem kniha Najednou někdo klepe na dveře. Při té příležitosti přijel do Prahy. Poslední den jeho pobytu měly možnost s ním posnídat jeho překladatelky - Magdaléna Křížová a Silvia Singer. Tady je pár postřehů ze snídaně se sympatickým povídkářem.
Snídaně s Keretem
Objednal si mrkvový džus s dlouhými kousky čerstvé mrkve. Když ji s chutí chroupal, zasmál se: "Můj syn Lev tvrdí, že jsem byl v minulém životě králíkem. Zbožňuju chroupat mrkev a mám i tak velké přední zuby. No a a moje žena od té doby králíky nejí - nechce ubližovat mojí rodině."
Vegeteriánem se stal Etgar Keret když mu bylo pět let - u filmu Bambi se srdceryvně rozplakal, když na srnečku srnců myslivci mířili puškami. Otec mu to ne úplně šikovně vysvětlil: "Dělají to proto, aby z nich mohl být řízek." A tak se malý Etgar rozhodl být vegetariánem a zůstal jím až dodnes.
Etgar znamená v hebrejštině "výzva". Jeho příchod na svět byl totiž dost dramatický. V 6.měsíci těhotenství lékaři doporučili jeho matce potrat, přesto se rozhodla, že dítě porodí. Jméno je to poetické, ale Keret si s ním užil svoje - ve škole a hlavně od velitelů na vojně. ("Etgare, zvládneš tuhle výzvu, ha ha?").
Etgar Keret je naživo nesmírně přirozený a otevřený člověk. Jeho autogramiády trvají třikrát déle než je zvykem - každému nakreslí obrázek, napíše básničku nebo pár osobních slov. Nechová se jako celebrita, přestože celebritou je a to nejen v Izraeli. Prostě se s lidmi rád baví. Odtud čerpá i náměty pro své povídky.
Klišé, že každý Žid odpovídá na otázku další otázkou, by se dalo na Kereta aplikovat také, ale jinak - na každou otázku odpovídá příběhem. Většinou takovým, jaký se mu doopravdy stal. A takových jsou plné jeho knihy. Srší černým humorem, fantazií, surrealismem a nečekanými pointami. Většinou jsou to velmi osobní, ale zároveň vtipné příběhy z jeho života.
Psaní je pro něj terapií, jakýmsi přirozeným nutkáním vypsat se z pozitivních nebo negativních zážitků. Při konfrontaci s někým nepříjemným si sedne a napíše povídku o člověku, který není zlý, jen má problémy. Snaží se na něj podívat jeho očima. "Na to, abych se setkal se zlým člověkem, mi stačí otevřít okno. V literatuře to ale funguje jinak." Vymyšlené příběhy píše vždycky tak, že vůbec neví, jak příběh skončí a kam až hrdinu zavede. Když píše autobiograficky, je to jiné. Mnohokrát vyprávěné a vyslechnuté rodinné historky musel předělat tak, aby byly pro čtenáře poutavé a nepřipravily ho o moment překvapení.
Silvia Singer, slovenská překladatelka knih Etgara Kereta
