Skladem
Expedujeme do 1 pracovního dne.
594 Kč
Popis: 1× kniha, vázaná, 540 stran, 22,5 × 22,5 cm, česky, anglicky
Fotografická kniha je svědectvím o formujícím se českém undergroundu a představuje fotografie, které Jan Ságl pořídil během spolupráce se skupinami The Primitives Group a The Plastic People of the Universe koncem šedesátých a v první polovině sedmdesátých let. Snímky, které by státní orgány mohly snadno zneužít proti lidem na nich zachycených, musely být dlouhá léta skrývány. Znovu nalezeny byly až na jaře roku 2012 - po téměř 40 letech, když už je všichni považovali za nenávratně ztracené.Ohlédl jsem se do loňského roku a uvědomil jsem si, že mne potkali tři knihy, v nichž bylo obsaženo nekonečno. Každá svým způsobem. Monografie Jaromíre Funkeho, Tanec na dvojitém ledě Jana Ságla a Kočka v Zemi čísel.
Autor první jmenované, Antonín Dufek, se osobností Jaromíra Funkeho zabývá od roku 1978. Vyšla mu na to téma řada článků a po čase se začalo proslýchat, že chystá velkou monografii. A jak už to v našich krají bývá, žádný autor si od té doby netroufl na toto území zásadním způsobem vstupovat. To je přeci Antonínovo téma. A...
Jak vyrostla druhá generace českého undergroundu? Vynikající odpověď dává kniha fotografa Jana Ságla (1942) Plastic People, Primitives Group: Tanec na dvojitém ledě, vydaná pražským nakladatelstvím Kant. Ságlova práce, zaměřená, jak napovídá její název, na kapely Plastic People a Primitives Group, je obsáhlá i objevná. Čítá na pět set černobílých fotografií, pořízených v letech 1967–1976 a dlouho považovaných za ztracené. (...) Hlavními postavami knihy jsou vedle Ságla jeho žena, výtvarnice Zorka, její bratr Ivan Jirous, jeho manželka, kunsthistorička Věra, a muzikant Mejla Hlavsa. I když v Ságlově podání není hlavních a vedlejších rolí. Z fotodokumentace je zřejmé, že silné přátelské pouto fungovalo napříč celou komunitou, čítající desítky spřízněných duší. Pohromadě je držel skromný nárok, v jádře romantický – žít svobodně, po svém.
Jan Ságl zpracoval své snímky undergroundu, které měl za dávno ztracené. "Všichni se z toho radují. Ale já myslel, že do té krabice snad nazvracím, když jsem ji našel." Fotograf Jan Ságl (71) nechodí pro silná slova daleko a používá je i při příležitosti, která se nedá nazvat jinak než jako objev pokladu. Loni totiž našel dva tisíce negativů, které považoval čtyřicet let za nenávratně ztracené. Vyvolané filmy zachycují formující se hnutí československého undergroundu, jehož součástí byl Ságl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. "Rok jsem pak trpěl jako zvíře, víte, jak se ty filmy ve skeneru kroutily?" vzpomíná Ságl na dlouhé měsíce uplynulého roku. Během nich doloval z vybledlých políček obrysy událostí, jež se před ním znovu odehrávaly. A tím utrpením nemyslí jen práci s nekvalitním materiálem, který kdysi tajně získával od kameramanů z Barrandova. Díky Ságlovi před sebou sice máme unikátní svědectví o neopakovatelné éře naší historie. Jenže v povaze autora je dívat se dopředu a Ságl již za touto dobou dávno udělal ostrý řez. Nakonec však sám uznává, že zatnutí zubů stálo za to. Svědčí o tom nejen výstava Tanec na dvojitém ledě, která je k vidění v lounské Galerii Benedikta Rejta, ale i stejnojmenná pětisetstránková publikace, již vydalo nakladatelství KANT.