Knihu Prázdné místo jsem si chtěla přečíst snad od první chvíle, kdy jsem se dozvěděla o jejím vydání. Ale ke mně si knihy někdy cestu hledají vážně složitě. Nakonec jsem neodolala až na podzim loňského roku, kdy jsem Prázdné místo našla v (pěkně nevýhodné) slevě. Román je zasazen v anglickém městečku Pagford. Děj otevírá smrt radního Barryho Fairbrothera, která má dalekosáhlé následky nejen v jeho rodině. V Pagfordu propuká po jeho smrti poměrně nemilosrdný boj o uvolněné místo v zastupitelstvo a zdánlivá soudržnost malého městečka se rozpadá. Osudy jeho obyvatel jsou navzájem propleteny víc, než by si kdo myslel a přál... Na úvod je asi potřeba říct, že já nejsem moc velký fanoušek společenských románů. Mám ráda, když děj pořádně odsejpá, nerada čekám na zápletky, mám zkrátka ráda, když to má spád a překvapuje to. Takže jsem si nebyla moc jistá, jestli to vůbec je kniha pro mě. Nakonec jsem se do ní zakousla a nelituju. Knihu jsem bohužel četla v době, kdy moji rodinu zasáhla smrt jednoho z jejích členů, jednoho z nejbližších, a myslím, že i tím byl můj čtenářský zážitek ovlivněn. Protože po smrti člověka skutečně zůstává velice prázdné místo, nezaplnitelné, nikým nenahraditelné a většinou také mnohem větší, než se může zdát. Příběh samotný je ve své podstatě strhující. Byť v průběhu knihy nedochází k příliš dramatickým zvratům (alespoň pro mě ne), něco Vás nutí číst pořád dál. Na závěr pak samozřejmě přichází grandiózní finiš, který J. K. Rowling prostě umí. Mě osobně autorka touhle knihou přesvědčila o tom, že opravdu umí psát, a že Harry Potter nebyl jenom kvalitně sepsaný ohromující nápad. J. K. Rowling je zkrátka spisovatelka a své úspěchy si podle mého názoru fakt zaslouží. Vím, že někteří lidé docela kritizují její sérii s Cormoranem Strikem, ale já mám ráda i tu, a celkově tak můžu říct, že jsem vlastně velice věrný čtenář. Vykreslení Pagfordu a vztahů mezi jeho obyvateli zvládla Rowling jako vždy brilantně. Postavy jsou rozmanité, ale zároveň uvěřitelné. Vyrůstala jsem na vesnici a docela mě překvapovalo, jak moc se anglický venkov / maloměsto podobá tomu českému. Každá postava má ve svém nitru dobro, ale zároveň je taky schopna dopouštět se nesprávných věcí a dělat špatná rozhodnutí. Nikdo není černobílý a čtenář si tak vlastně ke každé z postav může najít cestu a v něčem jí pochopit. Málokoho je možné hned odsoudit a dál už o jeho osudu nepřemýšlet. Právě pochopení motivací jednotlivých postav a jejich minulosti, která je neomylně vedla k rozhodnutím a činům, kterých se dopouští v přítomnosti, je strašně zajímavým aspektem knihy. Upřímně, text jako takový bych doporučovala lidem, kteří mají jasno o svých hodnotách, nehodlají je měnit a odsuzují kohokoliv, kdo se s nimi stoprocentně neztotožňuje. Ono to fakt mnohdy nebývá tak, jak si myslíme. :) Celkově mohu knihu jen a pouze doporučit. Za mě osobně je to ten typ čtení, na které potřebujete najít správnou chvíli, ale když ji chytnete, bude to pro Vás neuvěřitelný čtenářský zážitek.

Takže po několika letech jsem se odhodlal číst (a hlavně přečíst) Prázdné místo. Tu knihu předchází nedobrá pověst knihy, která je komplikovaná, nudná a je v ní tolik postav, že není snadné se v nich vyznat. Komplikovaná je, nudná rozhodně ne. A postav je v ní opravdu hodně, to je pravda. Ale chci říct, že to vnímám jako výhodu a klad.

To, co knihu táhne dopředu a co ji dává úroveň je vypravěčský um J. K. Rowlingové. Vlastně, měl bych říct spíše mistrovství. Rowlingová v mých očích stoupá výš a výš. To, jak dovedla proplést osudy obyvatel Pagfordu a na jejich životy navěsit několik důležitých témat mě fascinuje. To, jak dovedla čtenáře vést příběhem mě fascinuje neméně.

Je to vlastně několik příběhů v jedné knize. Příběh o rozpadu rodiny a její proměně. Příběh o skrytých tajemstvích ve městě, kde si všichni zdánlivě vidí do talíře (a do postele). Příběh o střetu dvou neslučitelných světů. Každý z těch příběhů by patrně vystačil na samostatnou knihu, JKR ale umě tyto tři příběhy svedla do jedné, skvělé fresky.

Prázdné místo je skvělá kniha. Váhám nad hodnocení a hledám argumenty, proč nehodnotit výše, než jak jsem se nakonec rozhodl. Jediná výtka, která by tu zaznít měla je ta, že bych ocenil, kdyby tempo děje bylo více plynulé. To podstatné se vlastně odehraje na posledních cca 100 stranách. Pravda je, že zatímco první polovinu knihy jsem četl pět dní, tu druhou polovinu jsem dal během jednoho sobotního dopoledne (a to mi ještě z odpoledne hodně zbylo). Není to ale tak, že by čtyři pětiny knihy byla nuda a zbytek jízda. Rowlingová ani nudné knihy psát neumí.

Prázdné místo hodnotím hodně vysoko, protože mi po dlouhé době přinesla nečekané pocity ze čtení. Nejdříve jsem se obával, že se budu muset do čtení nutit. Brzo se to ale zlomilo a já se začal těšit na chvíle v Pagfordu.

Bála jsem se, že to bude "něco jako Harry Potter, ale vlastně skoro ne", ale kniha je úplně jiná, než, co jinak od autorky znám. Krásně obyčejný příběh, skvěle vystavěný, dobré charakteristiky postav, které mě zajímají, já jsem spokojená!

Půjčila jsem si ho v knihovně, paní knihovnice předávala jako poklad, jsem druhá na seznamu čekatelů, a že jich je... Všichni vkládají velké naděje. Hlavně mi pak řekněte, jaké to bylo!
Tak jaké to bylo - nejvíce podobné Maeve Binchi, tu já osobně mám ráda, ta je možná i o víc než kapku lepší ona než slavná JKR. Dobrý sociální román, bez příkras a bez patosu, ale žádný Best to nebude. Přečíst a vrátit do knihovny, doma to mít nemusím. Ale zklamání ne, to je silné slovo, průměrný titul pro ty, kdo mají rádi sociální žánr. Přiznám se, že jsem místy listovala a přeskakovala....

Ano, velké zklamání. Těšila jsem se na čtení ,, jedním dechem". Bohužel, obsah je prázdný, tisíckrát už někde jinde napsaný a lépe. Nehodnověrné postavy a křečovité situace, které nejen, že nevtáhnou do děje, ale vyloženě nudí. Autorku knihy uznávám, ale to, co bylo napsáno ted, je méně než průměrné!

Dnes jsem dočetl tuto knihu a stále jsem plný nádherných dojmů. Mám rád J.K.Rowling už od první knihy Harryho Pottera a na tuto knihu jsem byl velice zvědavý a těšil jsem na něco jiného než kouzelnický svět. Po přečtení musím říct, že to dopadlo výborně. Autorka je stále velice s hopná vyprávět skvělé příběhy plné naprosto skvělých postav. Její postavy, ať už ty dobré nebo ty špatné, jsou napsány brilantně a jakoby ožívaly při čtení. V knize se autorka věnuje mnoha aktuálním tématům a někde jsem četl, že to škodí. Já si to nemyslím ba naopak jsem to uvítal. Příběh byl zajímavý a posledních ca 100str. je naprosto strhujících. Skvělá kniha můžu jen doporučit. A taky se mi líbí, že v ČR tato kniha porazila jinou ( četl jsem ji také všechny díly, vůbec ji nehaním) a co to literární kvality je tato mnohonásobně lepší. Těším se na další knihu od J.K.R.