Ruský prozaik Saša Sokolov v románu Palisandreia vypráví o životě komunistických pohlavárů v moskevské pevnosti. Příběhu ale vévodí autorova nekonečná fantazie. Saša Sokolov je autorem, který ohromí suverénním stylem. A také vtipem. Jeho nyní do češtiny přeložený román Palisandreia (1985) tak obsahuje věty, které by mohly být i samostatně stojícími básněmi v próze (...) Texty Saši Sokolova tedy neukazují lidské pinožení tak, aby to čtenáře uklidnilo. Jeho prózy jsou silným vývarem z řídkých kostí pozemského světa. Ruský autor ve svých pestrých popisech dává pocítit, že všechny barvy se neodvratně slily do nevýrazného odstínu. Lidské životy postrádají hloubku, tragiku, a tak naše univerzum postrádá výrazné osobnosti. Už nejsou ani blázni, to normální člověk si v tomto světě neustále musí klást otázku, zda tím bláznem není on sám.

„Znenadání se stalo doslova následující,“ zní první věta Prologu zatím posledního románu Saši Sokolova Palisandreia (1985). Již ruský filolog Vladimir Toporov si všiml, že ruské slovo vdrug (náhle, znenadání) vyjadřující náhlý zvrat v ději tvoří páteř Dostojevského příběhů. Tento princip uplatnil též Andrej Bělyj ve svém románu Petrohrad, jenž bývá někdy srovnáván s Joyceovým Odysseem.

Jednou v létě strýček Josif navrhl soubor pohraničních reforem. Jednalo se o zvednutí „železné opony“. Uvozovky nejsou náhodné. Vždyť žádná taková opona na hranicích nebyla a být ani nemohla, protože pak by to nebyla žádná hranice, ale loutkové divadýlko.