Když na obálku nakladatel napíše recenzi z nějakých (zejména) amerických novin, například „ryzí dokonalost“ jako u této knihy, mám k tomu jistou averzi. Ale v tomhle případě to sedí. Soubor novel tak vybroušených, při kterých se vám zatají dech, že je možné něco takového napsat. Budete při čtení plesat, nic lepšího se nedá k tomu říct. Vyzkoušejte sami, uvidíte, že budete stejně potěšeni jako já Tohle je opravdová literatura, jakou si představuji; vycizelovaná, a přesto dech beroucí, přístupná a zároveň velice přitažlivá.

Přestože první povídka hodně zaujme a odehraje skutečně příjemný, nostalgický příběh s hudbou v hlavní roli, zbývající jsou jen zmatečné a unavující. V londýnské povídce mi přišlo, že se autor pokouší o humor, ale nejspíše japonský styl humoru - mně osobně přišlo, že se hlavní postava chová jako pitomec (přitom nejjednodušší by bylo zápisník vyhodit a dělat, že o něm nic nevím, ale to nenapadlo nikoho), a když si poskládám "psychologický profil" obou zbylých postav, chovají se značně nejednoznačně až rozporuplně. Přiznávám, že mne to nepříjemně naladilo i na ostatní povídky, které mi pak přišly zbytečně upovídané a o ničem, unavující a utahané, kde mi autor poskytuje minimum informací, aby mne jako čtenáře vtáhl do svého světa, na druhou stranu poskytuje nadbytečné množství informací nepodstatných, vhodných pro navození atmosféry - jenže ta se nedá navozovvat většinu "stopáže" povídky. Nebo resp. dá, ale pak je samotná povídka nevyvážená ve chvíli, kdy dojde konečně na onen jakoby konflikt a nějakou tu pidizápletku, již si čtenář má odvodit. Celkově mi kromě první povídky kniha nic moc nedala, při hlubším zamyšlení nad pointami mi přišla povrchní, laciná a klouzající po povrchu. Povrch je sice popsán do všech makro detailů, ale pořád je to jen povrch.

musím říct, že jsem tuhle knihu tak úplně nepochopila. Čte se samozřejmě pěkně a snadno, ale nějak nevím, proč byla napsána... Asi se k ní nevrátím...