(...) Sbírka čte se jaksi sama - ve volném verši občas okořeněném roztroušenými rýmy a asonancemi se s autorem vydáme na zadumanou návštěvu Polabí. Ovšem Polabí již mizejícího, kde se setkáme s oním výše zmíněným starým světem a výhradně jeho artefakty - počínaje kamny, starým věšákem či všelikerým haraburdím přes nedotčenou otevřenou krajinu až po pohřbívání v rakvi do země. Básnický jazyk je zde co nejprostší, téměř bez jakýchkoli metafor, s minimem zkratek či zámlk. Vedle textů-úvah je zde nejčastěji zastoupeným prostředkem výčet, místy rozvitý básnickými epitety.
