(...) Kde je tedy její domov, který dům, domek jí patří? Odpověď nabízí hned úvodní text: "Tak cenné zdi / Co v nich minulo štěstí / i neštěstí." Také ze stránek Domku na vinici, psaného jako deník jejího života, znějí nejčastěji milostné a záhrobní tóny. A znovu se vší intenzitou: když láska, tak plně prožívaná, smyslná, jedinečná, když smrt blízkého člověka, tak nevyhnutelnost, kterou je třeba přes veškerou tragédii přijmout a unést.(...) Tato básnická filozofie, zvláštním způsobem popírající čas a kombinující vášeň a vřelost s vyrovnaností a klidem, je natolik svébytná a zralá, že čtenář autorce rychle odpustí, že verše v celé sbírce znějí velmi podobně. Že první text prozradí to podstatné a další texty už jen variují, dobarvují a zpřesňují: obraz domova, který je vždycky tam, kde žijeme, milujeme a umíráme.