Podobné tituly

Vypravěč. Nejsem snad i já vypravěčem. Tím, který přichází, sdílí a pak musí odejít... Vargas Losa zde mísí a protíná a nečekaně hrotí dvě jen zdánlivě nesouvisející, resp. neovlivňující se linie. Tou jednou je působivé vyprávění ze života peruánských domorodců, působivé, neboť je psáno jejich jazykem, jejich mluvou, s jejich myšlením a s jejich logikou. Vypravěč je mačingenským indiánem, svět chápe, tak jak umí, a jak věří. Je to zkrátka pojetí divocha (v dobrém slova smyslu). (Odbočka: ještě působivěji to předvedl W.Golding ve své úžasné knize Dědicové). Tou druhou linií jsou zápisky a paměti autora, etnografa, studenta a badatele na poli etnografie, mísící své zážitky z dob studijí, především v Limě a potom ve Florencii (na kterou mám zase velmi specielně nepříjemné zážitky já osobně - zoufale okraden a poznamenán ve městě umění a krásy...). Především však, více než o sobě, hovoří o svém druhovi a příteli z mládí, který se najednou ztratil, Saulovi (opravdu, i tu biblickou symboliku tam nakonec naleznete), který, nejdřív druh, student etnografie, navíc původem žid, a především, fyzicky 'poznamenaný', postupem času zjišťuje, že chce stát na druhé straně, ne vědců, ne těch kteří studují, ovlivňují a mění, ale těch druhých, těch kteří žijí v souladu s přírodou a svými bohy. A mizí. ... Sledujeme pak vzrušující překrývání obou linií, pravda, ta v tom původním, starém, 'necivilizovaném' jazyce, je poněkud náročnější na pozornost a zdatnost čtenářovu, nicméně, sřídající se pasáže z Limy a Florencie, stejně jakó zábavné ilustrace ze života amáterských filmařů jsou zábavné, osvěžující a přicházejí vždy v pravou chvíli. ... To, co Vám potom srazí dech, je právě protnutí, nečekané propojení obou linií, i když, na můj vkus, přichází, přestože v poslední části knihy, až příliš avizovaně a zřejmě jej uhodnete, i když jako já budete se zatajeným dechem hltat dál, jestli je tomu skutečně tak. A pozor, to není tou největší perlou, za tu považuji, když najednou tu naleznete ilustrovanou paralelu příběhu syna Božího, ale takovou, že Vám v ní skutečně zastydne krev v žilách (možná, u mne to tak bylo)... Takže cenu za nejlepší původní španělsky psanou literaturu, si zřejmě Varga Llosa zasloužil... Plusy: autentický zážitek 'divošské' kultury, nečekané rozuzlení, jako vyvrcholení nečekaná a strhující paralela viz výše... Minus: pasáže divošským jazykem se čtou trochu krkolomněji, jsou náročné i na pamatování si všech jmen osob, bohů, zvířat (v tom jsou Goldingovi Dědicové kvalitnější). ... Závěr: přečíst. Knihu doporučuji... A nyní již musím jít, vyprávět...