Abaddón zhoubce je "románem" bez pevné a srozumitelné struktury. Jde spíše o svazek nesourodých fragmentů rozličného druhu: autobiografické epizody, pasáže z autorových esejů, úryvky z bulvárních časopisů, akademické debaty, popis spiritistických seancí atd., mezi nimiž útržkovitě probleskuje několik zdánlivě na sobě nezávislých příběhů.
(...) Je pozoruhodné, do jaké míry je toto Sabatovo dílo téměř po třiceti letech stále aktuální. Kniha často paroduje život konzumní společnosti, pro niž je typická krutost, lhostejnost, nabubřelost a banalita zároveň. Věnuje se zejména její úspěšnější části, kterou charakterizuje hédonismus spojený s cynismem a také naprosté nepochopení toho, co je v životě člověka důležité, a tudíž podstatné a nenahraditelné.
Hlavnym hrdinom romanu je, ake prekvapenie, spisovatel Sabato, ktory citatelom objasnuje preco vlastne napisal knihu O hrdinoch a hroboch. Ale pozor, historicke fakty a fragmenty zo Sabatovho zivota sa miesaju s fikciou, neraz su prave zdanlivo autobiograficke pasaze s najvacsou pravdepodobnostou rafinovane vyfabulovane, a Sabato sa veru s citatelmi skaredo pohrava. Pre milovnikov Sabata je Abaddon zhoubce povinnym citanim.
