Pojďme se vypravit na Island, tentokrát na Vestmannské ostrovy, stejně tak, jako parta přátel, která se tam jede naposledy rozloučit se svou spolužačkou. I když cíl jejich cesty je smutný, rozhodnou se, že stráví na ostrově nějaký čas, odpočinou si a pokusí se ho užít, jak nejlépe mohou. Možná by se jim to i podařilo, kdyby se poblíž jejich pronajaté vilky nenalezla dvě mrtvá těla.

Toto je již druhý díl ze série Černý led. Ten první – Není úniku – byl naprosto skvělý. I zde se potkáme s našimi oblíbenými vyšetřovateli – Týrem, Karó a Idunn. Tentokrát se v příběhu dozvíme více o Idunn, jaké bylo její dětství, proč se chová tak, jak se chová a co vlastně před námi skrývá.

V příběhu jsou dvě časové roviny, které od sebe dělí pouhých pět dní. Má to tak spád a vyšetřování vás nenechá vydechnout. I když…. Hned v první kapitole vidíme přijíždět partu přátel a mně to připadalo, jak kdyby to psal někdo jiný (oproti prvnímu dílu), druhá kapitola, kde se objeví mrtvoly, už byla dle mého očekávání, ale bylo znát, že má autorka problém s částmi, kde zrovna nezakopáváme na každém kroku o mrtvoly. Po pár kapitolách jsem se však začetla a už jsem knihu nemohla odložit.

V příběhu nás čeká překvapivý směr vyšetřování. Co mě moc bavilo, tak až lehce hororový nádech.

Tento díl byl určitě slabší než ten první, ale rozhodně dám Yrse šanci ještě jednou a třetí díl rozhodne, zda budu v sérii Černý led pokračovat… (jestli tedy bude pokračovat i autorka 😉)

3,5*/5*