Soubor fejetonů autorky úspěšného románu Co je odtud vidět, v nichž je obsažena spousta laskavosti a empatie k lidské duši. Mariana Leky tentokrát v krátkých příbězích zkoumá prostou obyčejnost člověka, nahlíží na jeho chyby a omyly, avšak s pochopením, a seznamuje nás s postavami, s nimiž se budeme těžko loučit, a výseky jejich životů, které si budeme přát rozšířit.
Jestli si chcete přečíst něco, co je pěkné, milé, co pohladí a potěší, nebojte se sáhnout "jen" po fejetonech. Vrátí vám čas, který jim věnujete.

Kniha povídek, která se může číst jako román. Starosti i radosti běžných dní – o nemoci, nespavosti, úzkosti, prvních láskách. Postavy z autorčina života nám budou blízké a snadno v nich poznáme sebe nebo třeba někoho z naší rodiny.

Autorčin román, Co je odtud vidět, si mě naprosto získal, proto mi je jasné, že jakmile od autorky u nás něco vyjde, já si to rozhodně hned přečtu. A musím říci, že i tentokrát, ač se jedná o povídky, mě autorka zaujala, kniha mě pohltila a já se od ní nemohla odtrhnout.

I když se v knize píše o obyčejných věcech a situacích, je to tak krásně napsáno, že jsem si užívala každou větu. Navíc se mi líbilo to, že o těchto běžných věcech dokáže autorka napsat tak hluboký a smysluplný text, úplně se do něj ponoříte.

Všechny povídky jsou podány lehce a s vtipem. I když to jsou kolikrát vážná témata, tak je autorka nezesměšňuje, ale garantuji, že se při čtení budete i usmívat.

Témata z běžného života, v knize se prostě musíte najít. Já se našla, a to v povídce Noci, kdy jsme nemohly spát. Díky tomu mi je to blízké a dokázala jsem se knížkou sžít.

Jednotlivé příběhy doplňují krásné ilustrace, které přesně vystihují to, o co tam šlo.

V knize mi bylo opravdu dobře. Tak se zachumlejte pod deku, uvařte si čaj a pusťte si do svého života Marianu Leky.