Výjimečná kniha!
Knih na téma vztahů mezi matka i a dcerami je spousta, ale tahle dost vybočuje tím, jak je otevřená, syrová a jak mluví jazykem stárnoucí ženy, která má v sobě spoustu pocitů nedostatečnosti, nepatřičnosti a pochyb sama o sobě. Je to i výpověď o způsobu uvažování jedné generace, která byla takto vychovávaná. A zároveň nahlíží na problematiku i očima generace mladší, očima dcery, která nedokáže matku brát jako rovnocennou a plně za sebe zodpovědnou bytost. Doporučuju k přečtení všem otevřeným hlavám, kterým není pokřivený pohled společnosti na stárnoucí ženy lhostejný.

Pár stránek a už jsem se tetelila blahem. Tak jako v Prasklinách od autorky i tady je to 100% můj šálek čaje. Ona taky píše o bolavých věcech, jako xy českých autorek, ale nějak jinak. Víc niterně, surově, vyzývavě. Kniha o nepatřičnosti, která se pomalu vkrádá do života a požírá člověka. Nepatřičnost před lidmi. Nepatřičnost v konverzaci s dcerou. Nepatřičnost sama pred sebou. Docela nepříjemné čtení, zvláštní. Bylo mi líto hlavní hrdinky. Šedesátileté Marie, která se plácá v životě a nestačí odsuzující dceři. Je to stylistický skvost. Krásně pracuje s češtinou. Když Róza čte něco skutečně dobrého, snaží se na text přicucnout, vysát z něj jeho podstatu. Ticho mezi nimi není rozpačité ani intimní; je to ticho, které dávají jeden druhému jako dárek. Stárnutí je tady hlavni prvek a všechno, co přináší. V některých věcech je kniha kontroverzní a to mě baví. Aspoň se mi po týdnu nevykouří z hlavy. V pár momentech mi to připomnělo Temnou dceru od Ferrante. Moc dobrá věc, spíš taková kratší novela, která provokuje zpracováním, provokujícíma myšlenkama. Já dávám 5 hvězdiček za vybočení.