V závěrečné části trilogie ustoupily osudy Žofie a Richarda trochu do pozadí, přednost dostalo vykreslení doby prostřednictvím ostatních postav. Vše na mě dělalo dojem, že si autorka nastudovala velké množství pramenů a chtěla nám veškeré informace předat. Naštěstí vše udělala velmi přijatelně, takže se člověk naplno přenesl do Vídně konce 19. století.

Setkáme se s rozvodem, zneužíváním, vydíráním, velezradou, soubojem, homosexuálním vztahem, dělnickými protesty,…na velmi malém okruhu známých Žofie a Richarda.

Co autorka udělala dokonale je popis kaváren. Ty musely být nesmírně zajímavá místa se všemi hosty a cukrovinkami. Zaujala mě i tvorba výloh.

Příběh Richarda a Žofie se uzavřel přesně tak, jak jsme očekávali již od prvního dílu. Velmi oceňuji, že se Richard podíval na nastalou situaci i z pohledu manželky.

Trilogie Kavárna ve Vídni je výborně propracovaný příběh ze staré Vídně.