Spisovatelka líčí svou zkušenost, která ji ovlivnila na celý život- jako mladá studentka si v 90-tých letech 20.stol. přivydělávala doučováním dětí v ortodoxní židovské rodině v belgických Antverpách. Pro mladou dívku s íránským přítelem, oblékající se do těsných džín a minisukní, nebylo lehké pochopit a přijmout chování, zvyklosti a zásady ortodoxních židů, ale nutná dávka kompromisu a tolerance musela být zákonitě i na straně židovské rodiny. Přes všechna nedorozumění a názorové odlišnosti vzniklo mezi mladou dívkou a rodinou Schneiderů hluboké pouto, které přerostlo v doživotní přátelství.
Tato kniha nabízí nahlédnutí do židovského světa a jeho zvláštností, zároveň je však i ukázkou dialogu a porozumění mezi odlišnými kulturami.

Recenze: Hana Filipova

Mazel tow je příběhem studentky z Antverp, která si najde práci v rodině místních ortodoxních Židů. Nepracuje jako klasická au-pair ale pomáhá čtyřem dětem s učením a přípravou do školy. Jelikož je víceméně ateistka a navíc žije bez oddání s iránským imigrantem a muslimem dochází k různým třením, nedorozumění a problémům. Pře velkou kulturní a sociální bariéru si nakonec obě strany najdou k sobě cestu a nakonec je z toho sice podivné ale poměrně silné a dlouhodobé přátelství.
— Velký důraz v knize je věnován vztahu autorky (a hlavní postavy) s Elzirou, jednou z dcer, která má problémy s nekontrolovatelným třasem svých rukou, což jí působí i psychické problémy. S pomocí Margot a psa, kterého jí koupí rodiče Elzira vyroste v krásnou a sebevědomou mladou ženu, která se moc nepodobá té plaché holčičce ze začátku knihy. V knize jsou postupně s pomocí židovské rodiny vysvětleny různé židovské zvyky a pravidla a rozdíly mezi různými větvemi judaismu.
— Přes postavu babičky a také otce klanu Schneiderů je zde nakousnut témat šoa. Také díky postavě přítele autorky a také jeho sestry je zde pár odboček k Iráku a fungování imigrační politiky Belgie. Při čtení této knihy sledujeme spolu s autorkou osudy dětí Schneiderů jak do Izraele, tak do USA. Ke konci knihy už mají jsou všichni dospělí a mají vlastní děti.
— Kniha je napsaná opravdu dobře a v knize se střídají pasáže se scénami obyčejného života a se spoustou humorných situací plynoucích z drobných nedorozumění ,s pasážemi, kde jak úvahy autorky, tak její rozhovory především s otcem Schneiderem jdou hodně do hloubky a ukazuje, jak mají velké dějiny dopad na život obyčejných lidí.