Tři generace žen a jedna cesta. Božidara je babička, ale nejen tak ledajaká, žije si podle svého a na to, co tomu řeknou ostatní moc nehledí. Její dcera Milena byla ráda, když na prahu dospělosti mohla odejít z domu. Vnučka Rosie však z města utíká za babičkou a ráda by u ní zůstala na neurčito. S Božidarou se vydáme na road trip, který bude vše, jen ne normální.

Když jsem knihu poprvé uviděla, byla jsem naprosto okouzlena obálkou a už jen ta mi stačila k tomu, abych věděla, že si knihu potřebuji přečíst. Když mi pak kamarádka popsala, o čem příběh je, nebylo nad čím váhat a já se hned s chutí začetla.

Je to psáno s lehkostí a vtipem, i když se kolikrát jednalo o vážná témata. Psáno odlehčeně, ale ne nijak s posměchem. Jsou tu krásné myšlenky, které Vás třeba pohladí anebo povzbudí k tomu, abyste začali dělat něco jinak. Myslím, že každý si tu najde to své.

Knihu jsem nemohla odložit, chtěla jsem vědět, co bude dál, co ještě Božidara vyvede. Bylo mi v příběhu dobře. Ale později mi přišlo, že se některé věci dost opakují, některé pasáže na mě byly zdlouhavější a něco už bylo tak trochu „za hranou“. Ale jako celek se mi kniha líbila.

Někdy by se měl každý podívat na svět očima Božidary a já jsem ráda, že kousíček její volnosti v sobě mám.