Zdánlivě idylický a monotónní příběh jednoho anglického majordoma, ale zároveň znepokojující a trochu vtíravý. Ve své podstatě vytvořil Kazuo Ishiguro v příručním balíčku baladu o tom, jak máte obsluhovat svého šlechtického pána, co všechno máte za povinnosti a co vše si můžete, nebo nesmíte dovolit. Ale zároveň je to neuvěřitelný vhled do soukromého života někoho, kdo snad ani soukromý život nemá. A zároveň neuvěřitelný přesah v tom, že vám to objasní Anglii třicátých až padesátých let (částečně, ale nesmlouvavě). Musím se přiznat, že jsem snad nečetl něco tak dobrého a zároveň nudného, zároveň přístupného a zároveň odpudivého. Myslím, že je to vrcholná ukázka britského mistrovství (Ishiguro žil od šesti let ve velké Británii!) umění britského románu, jaká v novodobé historii a tím mám na mysli posledních 50 let nemá obdoby.
Jestli můžu doporučit, Nokturna a Malíř pomíjivého světa, také výborné. Jo, a ještě jedna věc: i film Soumrak dne je dobrý.

Lidově řečeno kniha o zabedněnosti.
Přiznám se, že jsem po ní sahala s představou, že půjde o něco ve stylu "Panství Downton". Díky psychologickému přesahu se ale kniha zařadila mezi mé nezapomenutelné.
Kolik šancí jsme v životě propásli jen proto, že jsme byli zaslepeni nesmyslnými cíli nebo ambicemi?
Kde končí zásadovost a začíná zaslepenost?
Kde končí loajalita a začíná absence individuality?
Majordomus Stevens představuje postavu extrémní a v podstatě nesympatickou, která vás nutí z něj nespustit udivenou pozornost od začátku až do konce.