Zatímco Gentleman v Moskvě se mi moc líbil, Lincolnova dálnice mě nechytila. O ději se v podstatě nedá hovořit, časová osa funguje jen jako šňůrka, na kterou autor navléká korálky dílčích příhod čtyř hlavních hrdinů. Téměř žádná z nich ale děj nikam neposouvá, takže mě kniha začala brzy otravovat. I když nemůžu autorovi upřít snahu čtenáře pobavit, což se mu sem tam opravdu daří, pět set stránek nenaplněných očekávání, kdy už se konečně začne vyjevovat to, co chce autor čtenáři prostřednictvím knihy říci, je na mě moc. Samotný závěr je sice dramatický, ale působil na mě jako laciný trik, jak čtenáře zachránit přes neustále se vnucujícím pocitem, že promarnil spoustu času.

Tento román je úžasně čtivý, dojemný, laskavý a jeho četbu jsem si opravdu užívala.