Mohlo zdát, že se jedná o další z řady knih českých autorek, které se věnují problematice osudů žen ve složitých časech druhé poloviny dvacátého století. Výjimečnost a síla příběhu Až ke křížku spočívá paradoxně v jeho obyčejnosti. Nepotkáváme se s hrdinkou s výjimečně složitým a těžkým osudem, ale s životním příběhem, o kterém lze tvrdit, že ho prožila nebo zná většina žen, které prožily své mládí v období před sametovou revolucí. Obyčejný život, který rozhodně není lehký.
Hlavní hrdinka v pečovatelském době s vědomím blízkého konce bilancuje svůj život - vztahy s muži, přáteli a především dětmi. Otevřeně popisuje realitu normalizace, kdy se, aby uchránila rodinu od perzekucemi, aktivně účastní stranických schůzí, či vstupuje do svazu žen a svými činy tak popírá rodinnou zkušenost i vlastní přesvědčení. Čtenář má tak možnost nahlédnout do duše mlčící většiny, která se plná strachu bojí narovnat a prochází dějinami se skloněnou hlavou. Podobně poslušně naplňovala i svou roli manželky a matky. Tady Teršová otevírá velice složité téma mateřské lásky, která není vždy spravedlivá. Úvahy o smyslu mateřství, sebeobětování, péče o rodinu a neschopnosti milovat všechny děti stejně dodávají příběhu nadčasový rozměr. Umírající žena už nemá důvod lhát sobě ani druhým a své pocity sdílí zcela otevřeně.
Podaří se jí na sklonku života najít smíření sama se sebou i cestu ke všem svým dětem?

Knihkupec z Brna

Příběh člověka vtáhne a nepustí. Postavy jsou živé. Celou dobu jsem s Eliškou prožívala její životní příběh. Příběh, který člověka vede k zamyšlení i souznění. Je pravda to co se píše na zadní straně knihy. Je to živý příběh, který vás nepustí a bude ve vás dlouho doznívat.