Obdivuji matku i jejího syna, že dokázali svůj příběh zpětně zprostředkovat i v knižní podobě. Jistě za cenu mnohdy bolestného vzpomínání, ale výsledek pro čtenáře stojí za to. Překvapilo mě, že je děj psaný věcně, bez obviňování či sentimentu, ale stylem "stalo se to takto a cítil(a) jsem se u toho takto". Hodně zajímavé jsou Honzovy stavy, když je čte člověk drog neznalý. Silný příběh - silná kniha.