Takové maličkosti
Anotace
V předvánočních týdnech čeká...
Omlouváme se, ale hodnotit a komentovat knihy můžete pouze jako registrovaný uživatel po přihlášení.
Přihlašte se, nebo se zaregistrujte, pokud nemáte účet.
Podělte se o vlastní zkušenost s knihou. Pomůžete tisícům nerozhodných čtenářů.
(…) Kauza Magdaleniných prádelen naplno propukla veřejně, až když byl objeven hromadný hrob s ostatky chovanek útulků pro „padlé ženy“ v Dublinu v roce 1993. (Až po dvaceti letech se pak odhodlal irský premiér vyjádřit lítost a vláda zajistila jisté odškodnění pro několik set přeživších někdejších vězenkyň.) O poměrech v těchto „ctihodných“ zařízeních pod hlavičkou klášterů a pod jménem Maří Magdalény, která původně měla pomáhat ženám v nesnázích či nemocným a postiženým, ale s vědomím církví i soukromníků se změnila v byznys s otrokyněmi, se však mluvilo, psalo i zpívalo i dřív… Spisovatelka Claire Keeganová byla za Takové maličkosti nominována na Man Bookerovu cenu 2022, a jak ocení čtenáři i v decentním českém překladu Hany Ulmanové, rozhodně oprávněně.
(…) Co s Takovými maličkostmi? V literárním prostředí existuje tik označovat některá drobná díla za mistrovská. Není tam ani slovo navíc! Je to napsané průzračně čistým stylem! Rádo se také říká, že všechno podstatné se v takových dílech děje někde mezi řádky. Jenže hranice mezi příliš průhledným a mimořádně průzračným, hranice mezi docela banálním a dokonale prostým je tenká. Keeganové předchozí kniha Třetí světlo patří k tomu průzračnému a prostému (mimochodem filmové verzi Tichá dívka se to podařilo uchovat, místy dokonce podtrhnout). U Takových maličkostí však mám pochyby. Je to povídka na jeden večer, literárně nijak zvlášť štědrý.
(…) Útlá novela Takové maličkosti od irské spisovatelky Claire Keegan, přeložená Hanou Ulmanovou, se inspirovala jedním skandálním příběhem. Tedy spíše mnoha skandálními příběhy, které měly svůj původ v tzv. Magdaleniných prádelnách. Magdaleniny prádelny byly azylové domovy pro padlé ženy, provozované katolickou církví od 19. století ve Velké Británii a Irsku. Často v nich docházelo k (nejen) sexuálnímu násilí a zneužívání žen, které nikde jinde nemohly najít zastání. Podle Wikipedie do nich bylo přijato během stopadesátileté historie více než 30 tisíc žen, často proti jejich vůli. (…)
(...) Autorčina výrazová úspornost, její literární minimalismus plní svou funkci naprosto a totálně. Zaprvé s ohledem na čtenáře: Keeganová mluví sice jasně, realisticky, ale neříká vše; mnohdy jen naznačí, spokojí se s letmým náčrtem – právě tudy pronikají do textu ty zneklidňující psychologické nebo rovnou hororové prvky. Zadruhé s ohledem na dějinnou skutečnost: koncentráky takového typu v Irsku napříč osmnáctým až dvacátým stoletím opravdu existovaly. Církev je nadšeně pěstovala, stát je mlčky toleroval. Pod hlavičkou péče a milosti byly neslitovně zavražděny tisíce a tisíce nešťastných dívek – i jejich ještě nešťastnějších potomků. Furlongova matka otěhotněla v šestnácti, bůhví s kým. Kdyby padla tehdy do spárů Magdaleniným prádelnám, Bill Furlong by nedostal šanci žít. Neměl by manželku a pět dcer. A hlavně: nevzepřel by se té příšerné totalitě, která fungovala v jeho blízkosti, v rámci jeho širší komunity. Claire Keeganová mu dala tu možnost. Napsala jeho postavu jako tichou obžalobu, výčitku, protest. A napsala ji jediným možným způsobem: ne jako trapnou ideologickou agitku, ale jako výsostnou literaturu.
Film vychází z oceňované knihy od Claire Keegan (Třetí světlo, Modrá pole), jež u nás byla publikována pod názvem Takové maličkosti. Keegan se při psaní inspirovala skutečnou ...