Podobné tituly

Konceptuální album britské metalové legendy Iron Maiden z roku 1988 byla jejich druhá deska, která ovládla britskou hitparádu. V dubnu toho roku na první příčce hned debutovala!

Zároveň hned čtyři singly (tj. polovina alba!) se dostaly v hitparádě do Top 10 (nejvýše „Can I Play With Madness“), což byl nevídaný úspěch.

Na svědomí v pořadí sedmé LP „Železné panny“ (vzhledem ke konceptu alba není ta sedmička překvapivá…) má klasická sestava kapely – Steve Harris (baskytara), Dave Murray (kytara), Adrian Smith (kytara), Bruce Dickinson (zpěv) a Nicko McBrain (bicí).

„Sedmý syn“ je po „Somewhere In Time“ (1986) další deskou, kde dostávají velký prostor syntezátory. Hned úvodní píseň, „Moonchild“, plná děsivých mystických obrazů (sedm smrtelných hříchů, řev mandragory, zatracení, „pavučina strachu“, která „bude kabátem, který si v noci oblečeš“…) dává znát, o co na albu půjde.

Šestiminutová „Infinite Dreams“ o nočních můrách a podivných vizích o životě po životě se z velmi poklidného začátku evolvuje do klasické kompozice Iron Maiden, plné kytarových dvojhlasů, řevu Bruce Dickinsona, střídajících se sól a skákání z tóniny do tóniny. Na konec si autor Steve Harris nechal pomalejší, až filozofický závěr „Chtěl bych si myslet, že poté co zemřu, dostanu ještě šanci se vrátit a žít, zrodit se znovu a hrát hru – znovu a znovu…).

Následuje již zmíněná komerčně neúspěšnější píseň z alba, „Can I Play With Madness“. V klipu k ní si zahrál Graham Chapman z Monty Python, pro nějž to byla jedna z jeho posledních rolí. V textu Dickinson, bojící se šílenství, hledá svou budoucnost u věštce a jeho křišťálové koule. Věštec se zdráhá, ale po hádce mu ji konečně sdělí – jeho duše shoří v jezeře ohně (ve starých náboženstvích a filozofie pojem odpovídající peklu). Což není příliš veselá vyhlídka…

Název „The Evil That Men Do“ („Zlo, jež člověk činí“) je inspirován řečí Marca Antonia ze Shakespearovy tragédie „Julius Caesar“ a byl to další úspěšný singl. Ze začátku text může působit jako „love song“, ale není to tak jednoduché. Jedná se o zastavení (či pokušení) hlavního hrdiny alba, kdy ho svedla (snad) Ďáblova dcera – v ohnivém kruhu proběhne „křest radosti“ a je obětováno sedmé jehně, aby mohla být otevřena „Kniha života“. Jedná se s vysokou pravděpodobností o obrazy inspirované Biblí. „Zlo, jež člověk činí, žije dál a dál…“ je hlavní sdělení a motto písně. Jedním z jejích vrcholů je krásné a úderné sólo Adriana Smithe ve F#mi (celá „The Evil That Men Do“ je jinak v Emi).

Titulní píseň „Sedmý syn sedmého syna“ je epickou desetiminutovou skladbou o narození „Vyvoleného“, od kolébky požehnaného darem léčit a vidět budoucnost, který si musí vybrat, jestli se vydá cestou dobra či zla. První část kompozice trvá lehce přes čtyři minuty, než zazní recitované proroctví. Následně vypuká progresivní část se změnami rytmů, tónin a instrumentálními zběsilostmi.

V porovnání se zbytkem alba velice pokojně začíná „Proroctví“ („The Prophecy“), než kapela opět přidá na plynu a Bruce začne varovat vesnici před prokletím a katastrofou, kterou on jako skutečný Sedmý syn předvídá. Jenže ho nikdo neposlouchá, takže jsou duše ztraceny, Lucifer se směje a všechny čeká peklo… Za zmínku stojí velmi hezké, přibližně minutové outro s akustickými kytarami.

„The Clairvoyant“, další Top 10 hit, zaznamenává krizi a vnitřní boj hlavního hrdiny, který už má problém rozeznat realitu od svých vizí a snů. Cítí, že jeho schopnosti sílí, cítí „vnitřní oheň“ a má strach, že nad svým darem ztratí kontrolu. V refrénu zazní pozoruhodný, nečekaně hluboký verš „Není to zvláštní, že od chvíle, kdy se narodíš, umíráš?“. Poslední sloka je psána ve třetí osobě a její obsah značí to, že „Vyvolený“ skonává. „Pouhým pohledem do tvých očí viděl budoucnost, viděl pravdu, viděl tvé lži, ale přes všechnu svou moc neviděl svou zkázu“.

„Only The Good Die Young“ („Jen dobří umírají mladí“) je jednou z nejrychlejších na albu a je opět plná mystických obrazů a děsivých scén, v jejichž středu je opět život po životě. Z odkazů na Bibli (chůze po vodě, opět sedm smrtelných hříchů…) je jasné, že hlavní protagonista o všem pochybuje. Pochybuje tak, že se rozhodl odejít a loučí se - „A tak myslím, že vás, s vašimi biskupy a vinou, opustím“, a na pozdrav utrousí „A do příště – mějte dobrý hřích!“. „Jen ti dobří umírají mladí, všichni zlí nejspíš budou žít navždy“…

Ve finále zazní do ticha stejné verše, jako na začátku - „Seven deadly sins, seven ways to win…“, a mistrovské dílo Iron Maiden, plné sedmiček, podivných obrazů na pomezí reality a snu (či noční můry) a skvělé tvrdé muziky, končí...

Tato hudební pouť stojí za to!