Zase jsem se nechala nachytat. Vůbec mě to nebavilo.

Pro Moniku a Olivera to měl být romantický prodloužený víkend v přírodě, únik z velkoměsta do ticha lesů. Jak rychle se může obyčejný výlet změnit v noční můru? Co se skrývá v mlze?
Novinka Kateřiny Karolové určitě nezklame všechny fanoušky ponuré mysteriózní atmosféry a pravidelné čtenáře románu J. Kariky. Postupné budování napětí a nespolehlivá vypravěčka způsobí, že vás příběh chytne a do úplného konce už nepustí. V pořadí třetí její třetí román určitě stojí za vaši pozornost.

Chtěla jsem se bát. Cítit víc adrenalinu na mých cestách na kole okolo Vizovic. Splnilo se mi to? Tak s hlavní hrdinkou bychom kámošky nebyly, to je děcka děsná tragédka. Já vím, že takové trdla je pro tento žánr i třeba v TV potřeba, ale...no. Ale vem to ďas. O co tu vůbec jde? Pár z Prahy, co se sotva zná vyjede na cyklovýlet do Luhačovic. A hned první den se Monika a Oliver v hnusném počasí vydají na cyklostezku do Vizovic. Napříč lesem samozřejmě. A záhada z Blair Witch z Luhačovic může začít. Důležitá je tu pointa, u které je podle mě zásadní, jak rychle vám dojde. Jestli až mě- až když vám ji řeknou-začnete se na všechno dívat úplně jinak. A já jsem v ten moment věděla, že dočtení až další den nehrozí. Takže: bála jsem, z pár momentů jsem měla husinu, ale hvězdu musím ubrat za nesnesitelnou mluvu dvacetiletého fracka-tu jsem opravdu nedávala. Klobouk dolů neustálé rozdmýchávání otazníků v hlavě: Kde se ocitli? Kde zmizel? Je naživu? Takoví staří lidi, zvládli by něco někomu udělat? A taky miluju momenty v knize, kdy nechcete být absolutně v kůži postavy a nejradši chcete knížku zaklapnout, a ty se tu taky našly. A mám radost, že ani po poslední stránce nevím, na čem jsem celou dobu byla a je na mně se rozhodnout.

V první části je takové mrazeníčko, mlha, divný dům, divní staříci. Pro mě horor začal v druhé části, v reálném světě. Pravda, hlavní hrdinka není zrovna sympatická, ale v závěru mi jí bylo líto. A konec? Je jen na vás, čemu uvěříte...