Jistě znáte ten pocit, když se někde začne objevovat nějaká knížka, a Vy víte, že si ji musíte přečíst, i když tam může být něco, co moc nevyhledáváte. Přesně to jsem měla u téhle knihy já, a neodradila mě ani představa romatické linky.

Nějak se nemohu ovládnout a musím konstatovat, že tohle je prostě boží! Doufala jsem, že se mi bude knížka líbit, ale že mě až tak chytí, to jsem nečekala. A je jenom jedna věc, kterou jí mohu vytknout – a tím je absence dalšího dílu.

Jenom nestvůra má snad všechny lákadla, která může kniha mít – skvělou obálku, Londýn, cestování časem, a taky pár svůdných mladíků (slečny jsou tam taky, nebojte!). A samozřejmě i naprosto boží příběh, který je tak úžasně vymyšlený, že možná nebudete chtít, aby skončil. Milé, vtipné, svižné, ale i napínavé čtení si jistě užijí všichni bez rozdílu věku.

Troufám si tvrdit, že nápad ohledně způsobu cestování časem je velmi originální (já jsem tedy na podobný zatím nenarazila), a neskutečně mě bavil. Co je tu však „velký oříšek“, je rozlišit dobré od špatného - hlavní hrdinku čeká mnoho rozhodnutí, která nejsou úplně jednoduchá, a jestli budou správná, ukáže až čas.
Sice jsem tvrdila, že kniha nemá chybu, ale přece jen tam bylo něco, nebo spíš někdo, kdo mi lezl na nervy – byla to právě Joan. Je svéhlavá a paličatá, ale zase na druhou stranu si říkám, že to je u mne možná už věkem (do „kategorie“ YA nepatřím už dávno, takže sem tam mohu mít trochu jiný názor), a nebylo to nic, z čeho bych extra šílela.

Jenom nestvůra je prostě kniha, kterou si chcete přečíst, a ne že budete čekat na druhý díl! V tom mě nemůžete nechat samotnou!

“Napůl člověk, napůl nestvůra. Stála na Prahu-nebyla ani uvnitř, ani venku.”
Tak toto bylo příjemné překvapení!
Když zamířím do YA vod musím mít na paměti mít nadhled a dostatečně přimhouřit oči u nelogických pasáži/rozhodnutí.
A když natrefím na kousek, kdy té nelogičnosti je málo a hltám stránku za stránkou jako tady? To je pak radost.
Představ si svět s našimi zákonitostmi jen s tím rozdílem, že mezi námi žijí Stvůry. Osoby se schopností skákat v čase. Jejich hrůznost spočívá v tom, že ten čas musí ukrást od obyčejných lidí prostřednictvím dotyku na krku.
No a máme tu hlavní 16 letou hrdinku, se kterou zmatení jako ona skočíme do těchto pravidel a ruku v ruce se divíme, co se všechno může a ne.
Popravdě věci postavené na hlavu tu byly, třeba divné rozhodnutí a sympatie k lidem, které by měla chtít zabít…
Nicméně hlavní pro mě je, že jsem pravidla tohoto světa hned vstřebala, smála jsem se, ocenila přiměřenou délku knihy, postavy se nepatlaly v obdobných rozhovorech (u YA obvyklé) a jak jsem dočetla, tak první myšlenka byla: kdy že bude dvojka?