V Moldavsku jsem několikrát pracovně byl, vždycky jsem se tam jako návštěvník cítil velice příjemně, ale (podobně jako v jiných postsovětských zemích) jsem si vždycky pokládal neodbytnou otázku: „Kdybys tady byl diktátorem, co bys změnil, aby to tu prosperovalo?“. Odpověď samozřejmě neznám, nikdy mne nic rozumného nenapadlo, ale tato kniha dokonale popisuje tu emoci, ten pocit, z kterého tato otázka pramení. Ta postsovětská realita je prostě ještě něco jiného, než to, co byl „postkomunismus“ u nás. Můžete mít relativně dobré školy, můžete být ze „střední třídy“, můžete se snažit o nějaký normální život, ale nic moc s tím stejně nenaděláte.
Přitom ta kniha není vůbec depresivní, naopak je většinou opravdu zábavná, výtečně se čte. Prolínání „reality“ s fikcí roku 2023, kdy Moldavsko je napadené Ruskem a ukazuje se, jak spousta věcí vlastně celou dobu byla trochu jinak, je určitě zábavná a originální. Něco z „reality“ bylo totiž taky vlastně fikce.
Přiznám se, že na pozadí probíhající války na Ukrajině mne tento prvek (napadení Ruskem) docela dlouho odrazoval od rozečtení knihy. To ale autor samozřejmě v době, kdy knihu psal, nemohl vědět (že se mu to takhle „vyplní“). Nicméně v některých „invazních“ pasážích se trefuje do toho, jak to opravdu je (v oblastech obsazených Ruskem), dost dobře. V jiných se samozřejmě trefit úplně nemohl, protože i ta současná invaze na Ukrajinu probíhá v některých ohledech úplně jinak, než si kdokoli dovedl představit.
Asi bych dal i plný počet hvězdiček, ale myslím, že jsem si jako čtenář zasloužil lepší (nebo jiný) závěr. Nebudu samozřejmě psát, jaký ten závěr vlastně je, ale myslím si, že by si ten zajímavý originální příběh zasloužil lepší. To ale neznamená, že to nestojí za přečtení, určitě stojí. A Moldavsko je fakt zajímavý region, se specifickou historií, z kterého moc knih, které se dobře čtou, k dispozici není.