Na tuhle knížku jsem se moc těšila a nezklamala mě, mohu ji jen doporučit. Jsem dlouholetá amatérská švadlena a modely paní Podolské mě ve filmech vždy okouzlovaly, stejně jako jsem si před pár lety užila výstavu v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Takže můj zážitek z knihy byl jaksi dán předem. Všichni známe historii té doby ze školy, z knížek, z filmů a přesto mě tady popisované dobové reálie zasáhly víc než bych čekala. Hlavní hrdinové si říkali - tohle není možné, to se nemůže stát, tohle přece nemůžou udělat. A bylo to možné, stalo se, udělali to. Nacházím v tom jisté propojenosti s tím, v čem teď žijeme - také si často říkám - to není možné, to přece nemůžou udělat. Brrrr. No nic, uzavřu citátem ze zmíněné knihy: "Bylo nám dobře, teď je nám lepší, ale bylo by lepší, kdyby nám bylo zas dobře."

Četl jsem po sobě Listopád a Podolskou. A.M. ve své novince čtenáři podsouvá jak se cítit, co si myslet atd. Paní Hlavinková "pouze" ukazuje, nehraje na city a možná právě proto bylo čtení Podolské pro mě lepším zážitkem. Román je to jemný ve své struktuře, jako hedvábí, ale škrtí, jako hedvábný šátek. Myslím, že autorka skvěle vystihla dobu, kterou si předsevzala ukázat. I Martu G., tolik toužící být dámou. Všechny postavy jsou skvěle a realistiky uchopeny. A navíc hrozivou atmosféru té doby posilují citace otřesných budovatelských básní.

Pod názvem Kdo šije u Podolské? Se neschovává příběh sluncem zalité éry první republiky, ale drsná realita 50 let v ČSSR. Paní Podolská bývalá majitelka legendárního modniho salonu, si již něco vytrpěla, ted ji čeká dno. Aneb jak to vypadá když místo, které vám říkalo pane, patří státu a lidu.? Příběh vypráví osudy nejen paní Podolské, ale hlavně jejích několika zaměstnankyň. Každá z těch dívek má své sny a přání, ale ztotožňují se z realitou své doby? Někdo vypadá jako padouch, ale nebude z něj nakonec hrdina? Nebo životní osud zklamaného a zahořklého muže, co doufal že se stane slovutným umělcem?
Jako bonus beru i realisticky vykreslenou postavu Marty Gottwaldové :-) Ta na stránkách románu, opravdu ožila, jako by její boubelatá postavička vyskočila ze stránek knihy.

Československo, Třetí republika, módní přehlídka v prestižních Mariánských Lázních. A pak už jen Vítězný únor, znárodnění a degradace někdejší Coco Chanel československé módy do pozice obyčejné prodavačky. Tedy obyčejné - dostatečně vhodné pro chabé pokusy paní prezidentové Gottwaldové udělat ze sebe dámu. Společně s osudy Hany Podolské sleduje román i příběhy jejích někdejších podřízených, tří švadlen, z nichž se každá vydala jinou cestou. Nejpoutavější je příběh Marty, která ve volném čase šila oděvy pro tzv. potápky a pásky a užívala posledních záchvěvů svobodné swingařské éry. Další dvě, Květa a Boženka, šly s proudem, dokud nepřišla měnová reforma a jejich životní partněři se vydali každý na opačný politický pól. Je s nimi spojen i příběh uvězněného syna Hany Podolské Viktora či osud komunisty dosazeného šéfa salonu Gustava. Velmi uvěřitelný a citlivě napsaný román poskytuje dostatečný vhled do doby 50. let, atmosféry všeobecného strachu a šplhání po zádech těch ideologicky slabších. Rozhodně můžu doporučit jak pamětníkům, tak čtenářům, kteří si rádi udělají obrázek o naší historii, která rozhodně nebyla růžová, spíše temně rudá.