Vrchní vyšetřovatelka, tak trochu tajemná, Laura Ara, dostane nelehký úkol. Na Šumpersku je nalezen zavražděn mladý pár. Novinář a jeho přítelkyně byli poslední dobou v oku nejednoho politika. Vypadá to na vraždu na objednávku. Zároveň však způsob vraždy připomíná dosud nevyřešenou sérii vražd před sedmi lety. Vyšetřování nás zavede až do zahraniční, i k nejvlivnějším lidem ve státu.

Stačilo si přečíst prolog, který mě okamžitě pohltil a já věděla, že chci číst dál. Postupně nás autor seznámí s jednotlivými postavami, kterých tu není zrovna málo, ale vše je provázané a vše nám dává smysl. Díky vyšetřování se ocitneme v Šumperku, v Praze, v Olomouci, ale i v zahraničí. Celý příběh se odehrává během jednoho měsíce, není tak čas na hluchá místa, stále se tu něco děje, odhalujeme nové stopy a snažíme se odhadnout, kdo stál za vraždou.

Hlavní postava, Laura Aura, mi ze začátku nebyla vůbec sympatická, ale postupně, jak odkrýváme její tajemství, tak jsem ji začala chápat a čím dál více ji rozuměla. Kniha mi navíc byla bližší i díky tomu, že se odehrává blízko mého bydliště.

Příběh je čtivý, uvěřitelný, kolikrát jsem měla chuť podívat se na zprávy, jestli už vraha chytli, jak to bylo realistické. Je vidět, kolik si s tím dal autor práce, jak to má celé promyšlené a propracované. Dlouho jsem vůbec netušila, kdo je vrah a jak se k němu vůbec dostaneme….

Za mě tam bylo asi dost politiky, mafie, kmotrů a gangů, ale to je můj osobní problém. Jako celek to byla výborná, propracovaná, detektivní knížka a slibný začátek nové série.

Je vidět, že se autor posunul od "Jelenů" o pěkný kus dál. Už na tloušťce knihy je znát, že se jedná o propracovaný příběh s několika rovinami vyprávění. Vrah, jehož motiv je do detailu vysvětlený. Mafie a politika, aby se nejednalo o obyčejnou detektivku. A opět skvělý styl vyprávění. Nemluvíme zde o díle, které by zběsile pádilo, ale o příběhu, k němuž se po dlouhém dni rádi vrátíte a zapomenete na okolní svět. A další den zase. A další zase. A až knihu dočtete, pocítíte trochu prázdnotu.

Když vloni vyšla detektivka Slyšet jeleny zpívat, zbystřil jsem. Autorovi se povedlo napsat strhující detektivku ze zajímavého prostředí, a to se v české literatuře hned tak nepovede (výjimkám čest). Informace, že František Šmehlík pracuje na další knize, mě potěšila a čekal jsem, jestli svůj talent potvrdí.
O čem je Šelma? Tým olomouckých detektivů vyšetřuje vraždu novináře Jahna a jeho partnerky. Od první chvíle je všem jasné, že vražda má politický motiv, protože novinář Jahn psal o propojení ministra vnitra s podsvětím a pár dní před vraždou měl s ministrem ostrý výstup na tiskovce. Jenže, okolnosti vraždy naznačují, že to nebude tak jednoduché. Vražda jeho partnerky totiž proběhla stejným způsobem, jakým vraždil nikdy nedopadený sériový vrah Porodník. Tým pod vedením vyšetřovatelky Laury Ary to nemá vůbec jednoduché. O to méně, když v cestě za pravdou stojí nejen mafiánské podsvětí, ale také tajné služby.

Z převyprávěné anotace jste již pochopili, že se nejedná o čistou detektivku. Šelma Františka Šmehlíka je vlastně politicko-špionážní thriller s výraznými prvky procedurální detektivky. Odehrává se na trase Olomouc – Šumperk – Praha, ale podíváme se také do chorvatského Zagrebu. Oproti předchozí knize se autor méně zaměřuje na prostředí děje a víc se zaměřuje na děj. Pokud jste byli v „Jelenech“ okouzleni popisem brdské přírody, tak v Šelmě to nečekejte. Co je ale ještě zajímavější než děj knihy, je psychologie hlavních postav.

A tím myslím především Lauru Aru. Je velmi těžké si ji neoblíbit a zároveň je jasné, že toho o ní stále hodně nevíme. Přestože je hlavní vyšetřovatelka, celou dobu máte pocit, jako by s tím všichni členové týmu nebyli úplně v pohodě. V knize to vytváří příjemné napětí, které pomáhá čtivosti. V Lauře Aře můžeme najít jiné, známé postavy detektivního žánru. Jako třeba Sagu Norén ze seriálu Most.

Zmínil jsem, že kniha je jakési puzzle několika žánrů. Je to politický thriller, detektivka a vlastně i trošku špionážní román. Jak to funguje dohromady? Dobře. Pojivo je funkční a kniha se nerozpadá. Autor se nebojí retrospektiv, které knize přidaly zajímavé tajemno (a mně osobně pomohly odhalit, kdo je vrah – do určité míry, ale to bez spoileru nemohu rozvést).

Co se rozuzlení týče, tady mám jediný problém s příběhem. Některé argumenty předložené v zápletce (motivace pro vraždu) mne úplně nepřesvědčily o tom, že by se to takto mohlo stát. Jenže, zápletka knihy je mnohem, mnohem složitější, a proto mi to neubralo na pocitu, který jsem měl už někdy od konce první pětiny knihy.

A ten pocit je tento: Šelma je mimořádně povedená detektivka, která potěší každého fanouška žánru. Ať už cílená, nebo mimoděčná inspirace severskými thrillery tu sice je, ale není to vůbec na škodu. František Šmehlík roste každou svou další knihou a bude zajímavé pozorovat, co vymyslí v té další (protože Šelma je první část avizované série). Zaslouží si víc pozornosti, než se mu dostává. Protože, i když tu máme skvělé a mnohem zkušenější autory, František Šmehlík se jim zdatně vyrovnává. A z této knihy jednou bude, doufám, skvělý film.

Upřímně mě ze začátku nálepka detektivka z politického prostředí trošku vyděsila. Ale autorova prvotina mě příjemně překvapila, tak jsem zatnula zuby a zakousla se do 500 set stránkové hádanky. Rozjezd byl plný přehršle postav a hlavně hodností, ve kterých se nevyznám. Podplukovníků, majorů…pak jsem se přehoupla do vod politických postů… A já za chvíli přestala dumat, kdo velí komu a nechala se zaujmout hlavní vyšetřovatelkou. A ta mi teda sedla extrémně. Já takové asociální postavy zbožňuju. Které nebrzdí stereotypy společnosti, nemají taktní brzdu a znepokojují okolí. A mají démony z minulosti v neposlední řadě. Je tu hodně politického bahna, zákulisních intrik na nejvyšších místech a mě z toho bylo na blití, protože v našem státě to není moc soudek sci-fi. Samotný případ mě pohltil, vyšetřování nabíralo obrátky a při tom sbírání stop jsem fakt měla pocit, že jsem jedna z nich a puzzle otáčím s nimi. A ještě nemůžu nezmínit lokalitu Olomoucka a Šumperska, které má autor očividně pod kůži a místní budou při čtení vrnět blahem se vsadím. To fakt moc závidím. U Slyšet jeleny zpívat jsem si stěžovala na málo temnoty, tak tady mi to bylo vynahrazeno a děkuju teda :-) Těším se na další případ.