Už když jsem si tuto knihu vyhlédl, bylo mi jasné, že se pouštím na velmi nepopulární a tenký led. Nicméně, teď když jsem tuto práci dánského statistika, ekologa, politologa a třeba též ředitele institutu pro hodnocení životního prostředí dočetl, jsem polapen v rozporuplných pocitech.

Předně je třeba říct, že to není kniha o popírání globálního oteplování, autor ho uznává a nijak nezlehčuje. Kniha je ale o něčem úplně jiném. Je o tom, že tento problém tu je, ale že jeho řešení je jiná cesta než jakou se vydává vyspělý svět. Musím říct, že je to opravdu velmi dobře napsané, a ačkoliv je to strašné klišé, nebál bych se to dávat jako povinnou četbu do škol, neboť právě tam u dětí je potřeba s tím asi začít. Ty také teď často trpí všemi klimatickými strachy a nevím čím podobným.

Příjemný pocit jsem měl z toho, že při čtení jsem pochopil, že se opravdu neblíží konec lidstva, že, což říkám velmi rád a často, lidstvo jako celek obstojí v mnohých zkouškách, tuto nevyjímaje. Co je ale horší, že autor předkládá velmi rozumná řešení klimatických problémů, které ovšem nespočívají ve větším množství větrných turbín a elektromobilů. Nejsou to pochopitelně jenom nějaké fráze, ale sofistikovaně podložené teorie a výpočty. Řešení je ovšem výrazně složitější, jde o to podporovat inovace, adaptace a bohatnutí světa, předně těch nejchudších částí. Na příkladech různých modelů to totiž vychází jako zdaleka nejlepší varianta řešení problému klimatu. Všechna nabubřelá prohlášení o snížení uhlíkové závislosti de facto k snížení teploty výrazně nepřispějí a hlavně budou extrémně nákladné a lidé budou chudnout. A chudnutí nikdy nepřispívá k dobré náladě ve společnosti, stejně jako k její ochotě něco řešit. Dopady jedné takové „zelené cesty“ Evropské unie, ale obecně celého "vyspělého" světa vidíme nyní v přímém přenosu.

Z toho ovšem pramení mé neveselé pocity. Myslím, že je již pozdě. Myslím, že apokalyptické myšlenky o konci planety usmažením pod příkrovem CO2 jsou v mnoha státech a předně hlavách už tak zakořeněny, že to půjde jen těžko pryč. Respektive, dříve či později pravděpodobně ano. Jak autor předpovídá (kniha je psána v roce 2020), neúměrné zdražení života může vést k nestabilitám systémů a nepokojům. To je bohužel to, co si myslím, že je velké nebezpečí této „zelené“ cesty.

V životě jsem pár knih přečetl, spousty jsem toho zapomněl a těch opravdu významných bych vyjmenoval asi jenom pár. Nicméně, myslím, že tato se tam určitě dostane hravě. Proto pokud můžete a máte zájem o zlepšení stavu klimatu na zemi, přečtěte si ji, a třeba Vám to trochu pomůže se zorientovat v různých cestách, po jakých lze jít. Jsou to samozřejmě často věci velmi hypotetické, obvykle autor modeluje do roku 2100. Jakou možnost zvolíme a co nás to bude stát, záleží jen na nás, jakou náladu ve Vás kniha zanechá, uvidíte sami.