Ne že by autor neměl talent. Jeho schopnost hrát si slovíčky mě zprvu vyloženě nadchla a prvních dvě stě stran jsem si opravdu užívala. Bavilo mě často nadšeně souhlasit a neméně často pohoršeně nesouhlasit s autorovými trochu arogantními názory na cestování a cestovatele. Bohužel se ale motiv destrukce nejen evropské autentičnosti vlivem záplavy turistů, ač je tento problém aktuální, musel vyčerpat dříve než na šesti stech stránkách. Podobně to bylo s motivem chátrajícího Grandhotelu Evropa jako metaforou slábnoucího a trochu zatuchlého kontinentu, který si odmítá přiznat, že jeho dny slávy dávno skončily. Ani s tím se nedá vystačit v románu o šesti stech stranách. A tak autor vsadil na to, co opravdu nemám ráda, totiž rozhodl se napsat román o tom, jak se chystá napsat román, tedy román o sobě samém. Nevím, do jaké míry je kniha autobiografická, ale ve skrytu duše doufám, že velmi, protože za takových okolností by účelem knihy bylo alespoň podat výpověď o životě jednoho nostalgií obtěžkaného muže. Pokud byl ale děj pouhou fikcí, mohl nás autor poněkud rozvláčného, zbytečně popisného a nijak zvlášť zajímavého příběhu ušetřit. Bohužel jsem nedokázala ocenit ani naturalisticky pojaté erotické scény, které ve mě jako v ženě při představě nahého otylého dlouhovlasého muže, jenž byl jejich protagonistou, žádné pozitivní konotace rozhodně nevyvolávaly. Takže mé prvotní nadšení vystřídalo velké zklamání.

Tak pozor, tohle pro mě není knížka, ale Knížka. Velmi zásadní a důležitá. Takový křížený Eco s Brownem. Za lákavým a zábavným příběhem leží velké pole pro sociologii a filosofii, úžasné čtivé pojednání o tom, kam jsme to v Evropě dopracovali. Na začátku jsem se smál, smál jsem se i na konci, ale to už i s hořkostí, protože jinak z téhle knihy asi ani není možné vystoupit. Tohle byl zážitek, který vřele doporučuji všem, kdo se chtějí něco dozvědět a zamyslet, ale přitom se vrchovatě pobavit. A užít si skvělou literaturu.