Cesta z Reichenbergu do Hejnic se klikatí strmým, zalesněným průsmykem. Stmívá se, nad horami vyje a běsní sněhová bouře. Během namáhavé jízdy se v dostavníku seznamují dva muži. Otec Vilém – kněz, který prchá před svou minulostí – a doktor Šulc,...
Literární cenu Knižního klubu letos vyhrál rukopis historického thrilleru z Jizerských hor. Zajímavou zápletku i solidní vyprávění bohužel do průměru sráží četná klišé i to, že si autor nenastudoval dobové reálie.
Posloucháno jako audiokniha.
Za příběh samotný bych dala 1* Jediné, co značně zvyšuje úroveň, je pěkné zvukové provedení - interpretace i ostatní zvukový a hudební podkres. Autor také dokázal velmi pěkně vykreslit atmosféru sněhem zafoukaných Jizerských hor a starých chalup, a také se mu celkem daří vyvolávat napětí, i když občas to působí trochu prvoplánovitě a předvídatelně. Bohužel to samotné dílo zachránit nemůže.
Jedná se o docela slabý pokus o historickou detektivku z poslední čtvrtiny 18. století s minimální znalostí dobových reálií. I čtenář naprostý historický neznalec, mající alespoň hrubý kulturně-historický přehled (a hlavu nejen proto, aby mu nenapršelo do krku), nemůže přehlédnout velké množství neodpovídajících drobností, které trknou, minimálně vyvolají podezření na naprostý nesmysl, a tím berou dílu uvěřitelnost, pokud není čtenář pouhý nepřemýšlející slovní konzument. Jen pár příkladů, co jsem si z hlavy vzpomněla: Hospodská u výčepu leští sklenice - kde by na ně tehdy v obyčejné putyce v chudé pohraniční osadě 18. století vzali, když si je mohli dovolit od cca vyšší střední třídy a považovali je tam za slavnostní nádobí. Vyskytuje se tam už policie organizovaná a fungující víceméně v současném smyslu - přitom tehdejší způsob dohlížení na právo a pořádek v malých pohraničních městečkách a vesnicích byl jiný a neměl s výjimkou finančních a celních záležitostí moc společného s tehdejšími poměrně krátce existujícími centrálními a velkoměstskými policejními útvary. Autor mluví o téže zbrani chvíli jako o kordu, ale vzápětí jej nazve mečem apod. Rozhodně by se autor, pokud chce psát o nějaké době, měl o ní alespoň trochu poučit, jinak si o něm čtenáři, zvyklí na obvyklou celkem vysokou laťku úrovně českých historických detektivek a románů, budou myslet své. Trochu mi to připomíná americký přístup - neboj se mluvit a psát a vyjadřovat k čemukoliv, bez ohledu na to, kolik o tom víš a znáš. Ono napsat dobrou knihu je těžké. Napsat dobrou detektivku velmi těžké. Ale její zasazení do historického prostředí vyžaduje ještě o stupeň víc, konkrétně přiměřené znalosti, a to si řada autorů často neuvědomí nebo podcení, to není svět scifi, kde si lze cokoliv vymýšlet. Dále i mnoho okolností a scén působí tak nevěrohodně, archaicky a vykonstruovaně (pohlédl zpříma do jeho vlčích očí apod.), že jsem chvílemi měla chuť přestat poslouchat (a mít v ruce knihu, odložím ji určitě).
Je to škoda, že tímto způsobem bylo knize ublíženo, protože samotná kostra příběhu je hodně zajímavá a originální, prostředí děje taky výborně vybrané a atraktivní, určitě by z toho mohlo být skvělé dílo, kdyby se zpracování povedlo lépe. Takto jsem bohužel byla dost zklamaná a marně bych hledala důvod, proč někomu dále doporučit. Snad třeba některé příští autorovo dílo, pokud se mu v budoucnu podaří oprostit se od toho, co mi tady kazilo dojem z příběhu.
Fakt skvěle napsané, děje neběží, ten pádí. Postavy pěkně vypracované, historicky odmakáno. Jazyk velmi dobrý. Jen trochu moc děje a akce, Umberto Eco v hlavě autora se nezapře, ale nevadí. Zcela chápu, že soutěž knižního klubu vyhrál. Doporučuji!
Knížku Jana Horníčka Čarostřelec velmi doporučuji. ...
Knížku Jana Horníčka Čarostřelec velmi doporučuji. Styl pana Horníčka mi připomíná vyprávění Umberta Eca a jeho promyšlené historické a detektivní romány. Od začátku do konce je knížka poutavá. Velmi inspirující je postava Doktora Šulce. Knížku jsem nakonec četl tak, aby mi vydržela co nejdéle. Panu Horníčkovi přeji hodně sil k další práci a budu se těšit na pokračování!