Posloucháno jako audiokniha.
Za příběh samotný bych dala 1* Jediné, co značně zvyšuje úroveň, je pěkné zvukové provedení - interpretace i ostatní zvukový a hudební podkres. Autor také dokázal velmi pěkně vykreslit atmosféru sněhem zafoukaných Jizerských hor a starých chalup, a také se mu celkem daří vyvolávat napětí, i když občas to působí trochu prvoplánovitě a předvídatelně. Bohužel to samotné dílo zachránit nemůže.
Jedná se o docela slabý pokus o historickou detektivku z poslední čtvrtiny 18. století s minimální znalostí dobových reálií. I čtenář naprostý historický neznalec, mající alespoň hrubý kulturně-historický přehled (a hlavu nejen proto, aby mu nenapršelo do krku), nemůže přehlédnout velké množství neodpovídajících drobností, které trknou, minimálně vyvolají podezření na naprostý nesmysl, a tím berou dílu uvěřitelnost, pokud není čtenář pouhý nepřemýšlející slovní konzument. Jen pár příkladů, co jsem si z hlavy vzpomněla: Hospodská u výčepu leští sklenice - kde by na ně tehdy v obyčejné putyce v chudé pohraniční osadě 18. století vzali, když si je mohli dovolit od cca vyšší střední třídy a považovali je tam za slavnostní nádobí. Vyskytuje se tam už policie organizovaná a fungující víceméně v současném smyslu - přitom tehdejší způsob dohlížení na právo a pořádek v malých pohraničních městečkách a vesnicích byl jiný a neměl s výjimkou finančních a celních záležitostí moc společného s tehdejšími poměrně krátce existujícími centrálními a velkoměstskými policejními útvary. Autor mluví o téže zbrani chvíli jako o kordu, ale vzápětí jej nazve mečem apod. Rozhodně by se autor, pokud chce psát o nějaké době, měl o ní alespoň trochu poučit, jinak si o něm čtenáři, zvyklí na obvyklou celkem vysokou laťku úrovně českých historických detektivek a románů, budou myslet své. Trochu mi to připomíná americký přístup - neboj se mluvit a psát a vyjadřovat k čemukoliv, bez ohledu na to, kolik o tom víš a znáš. Ono napsat dobrou knihu je těžké. Napsat dobrou detektivku velmi těžké. Ale její zasazení do historického prostředí vyžaduje ještě o stupeň víc, konkrétně přiměřené znalosti, a to si řada autorů často neuvědomí nebo podcení, to není svět scifi, kde si lze cokoliv vymýšlet. Dále i mnoho okolností a scén působí tak nevěrohodně, archaicky a vykonstruovaně (pohlédl zpříma do jeho vlčích očí apod.), že jsem chvílemi měla chuť přestat poslouchat (a mít v ruce knihu, odložím ji určitě).
Je to škoda, že tímto způsobem bylo knize ublíženo, protože samotná kostra příběhu je hodně zajímavá a originální, prostředí děje taky výborně vybrané a atraktivní, určitě by z toho mohlo být skvělé dílo, kdyby se zpracování povedlo lépe. Takto jsem bohužel byla dost zklamaná a marně bych hledala důvod, proč někomu dále doporučit. Snad třeba některé příští autorovo dílo, pokud se mu v budoucnu podaří oprostit se od toho, co mi tady kazilo dojem z příběhu.

Fakt skvěle napsané, děje neběží, ten pádí. Postavy pěkně vypracované, historicky odmakáno. Jazyk velmi dobrý. Jen trochu moc děje a akce, Umberto Eco v hlavě autora se nezapře, ale nevadí. Zcela chápu, že soutěž knižního klubu vyhrál. Doporučuji!

Knížku Jana Horníčka Čarostřelec velmi doporučuji. Styl pana Horníčka mi připomíná vyprávění Umberta Eca a jeho promyšlené historické a detektivní romány. Od začátku do konce je knížka poutavá. Velmi inspirující je postava Doktora Šulce. Knížku jsem nakonec četl tak, aby mi vydržela co nejdéle. Panu Horníčkovi přeji hodně sil k další práci a budu se těšit na pokračování!