Podobné tituly

Za snergy se zaručuje sám Tolkien, a to je hlas, na nějž radno slyšet. Výchozím bodem příběhu je tu sirotčinec, vděčné to dějiště, svázaný přísnými pravidly, ale zároveň poskytující bezpečí, pikniky a vanilkový krém. Znalci hobita odhalí tolkienovu inspiraci snadno – ať už přímo v dobromyslném a stále veselém národu snergů, malých kulatých lidiček, kteří milují provázky a při pozdravu se se smíchem točí dokola drže se za ruce, dokud se jim hlava nemotá, nebo třeba v mordousech, lepkavých obludkách útočících z korun stromů. Mordousy je ovšem možné zahnat jedině násobilkou (aneb něžný apel „děti, učte se matematiku, nikdy nevíte, kdy se bude hodit“), kdežto zpěvem (pomocí něhož se Bilbo vypořádal s obřími pavouky) se zahánějí goblini.
Cesta do země snergů je vskutku půvabný příběh, zručně vystavěn, zabydlen a zakončen. Závěr mě ve skutečnosti potěšil asi nejvíc. Správně dramatický, leč plný příslibů i rovnou předvedení toho, že člověk (a nejen ten) – dostane-li šanci – se může změnit. Že je možné porozumět vzájemným odlišnostem a naučit se spolupracovat. Že není vždycky záhodno dát na povídačky. A konečně – Gorbo je nebetyčný sympaťák a celá kniha je prošpikovaná laskavým smyslem pro humor.
- knihkupkyně z Letné