Štěpánovi je jedenáct a celý jeho svět závisí na dospělých. Jenže co si počne ve chvíli, kdy se jeho táta nejspíš zbláznil — odstěhoval se, nechal si narůst plnovous a z kalhot mu koukají kotníky. Tátova nová přítelkyně nemá Štěpána moc v lásce,...
Bravurně napsaná kniha, na začátku jsem se ke Štěpánovi a jeho rodině "propadla" a až na konci knihy se vynořila. Po přečtení této knihy (ještě jsem četla Johanu, na které se autorka spolupodílela, ale ta mě moc neoslovila) řadím autorku mezi mé další velmi oblíbené české autorky - Katalpa, Hanišová, Dvořáková, Soukupová...Knížce nemám absolutně co vytknout, bravurně vystavěný příběh, kde každičkou věc prožíváte se Štěpánem, přemýšlíte co je a není špatně, snažíte se odklonit co bude následovat, atd. Mimo jiné autorka také skvěle pracuje s tím, že nejprve "mluví" prostřednictvím Štěpána, který má 11 let a postupně se dostává až do věku 15 let, skvěle dokázala zachytit změny v myšlení, postojích, ve všem prostě. Knížku rozhodně k přečtení doporučuji, nebudete litovat, naopak.
Příběh jedenáctiletého Štěpána, jehož svět závisí na dospělých. Jenže jeho táta se odstěhoval a změnil se. Jeho máma je smutná, nemá peníze a nevypadá zdravě. Román o dospívání a dospělosti převážně pohledem Štěpána v průběhu několika let. Tak tohle byla emoční nálož. Přijde mi fajn, že anotace není moc obsáhlá, protože co všechno si pro nás autorka připravila je opravdu silné a věřím, že to nenechá nikoho chladným. Já už na straně 20 byla úplně citově vyždímaná a to jsem ještě netušila, co mě čeká dál. Kniha je opravdu ze života, objevují se v ní běžné situace, které každý známe, o to víc jsou pro nás některé bolestivější. Najde se však i pár takových, u kterých se upřímně pousmějete. A jak už je o mně známo, plačka největší, často jsem si u knihy i pobrečela. Komu se líbila kniha Vrány od Petry Dvořákové, tak věřím, že se mu bude líbit i Soběstačný. Silné, emoční, ze života, někdy i plné naděje, jindy smutku. Kniha se velmi dobře četla a jak jsem začala, tak už jsem jí nemohla odložit a přečetla jsem ji v podstatě na jeden zátah. Všem doporučuji.
Krasná knížka, psaná životem opravdově, emotivně, dojemně a upřímně.
Příběh třináctiletého Štěpána je velmi smutný. Život se s ním nemazlil a on musel velmi rychle dospět a řešit věci, které by žádné dítě v jeho věku řešit nemělo.
Dlouho budu na tuto knihu vzpomínat.
Tohle je právě jeden z příběhů, který píše sám ...
Tohle je právě jeden z příběhů, který píše sám život. Jedenáctiletý Štěpa by mohl mít rodinné zázemí hned třikrát. Místo toho má tátu - hipstera pijícího kávičky, který má už rodinu jinde, mámu, která má problémy sama se sebou a hlavně se zdravím a v neposlední řadě dědečka, který už svou životní sílu ztrácí. Uplyne několik Vánoc a Štěpa je s každým dalším klackem, který mu život vrazí pod nohy, čím dál soběstačnější a naopak dědeček je soběstačný méně a méně,
Aby byli všichni zdraví, shýbl by se Štěpa pro každé smítko..bohužel to někdy nestačí.
Kniha místy syrová, depresivní a přitom lidská, a zasáhne přesně na to nejcitlivější místo-
Trable obyčejného života podané pohledem malého ...
Trable obyčejného života podané pohledem malého kluka a jeho mámy. První třetinu knihy máš naservírovanou očima Štěpána. Správňáckého kluka, co miluje oba své rodiče a je vržen do mašinérie rozvedené domácnosti. Když už zabředáváš do jeho perspektivy stále víc a než si stihneš pomyslet - "tohle pitvání klučičího pohledu mě baví"... BUM! Následuje část z pohledu jeho mámy. A ta mě teda dostala. Bylo mi úzko a po pár řádcích jsem se od plic smála. A tak to šlo stále dokola až.... K poslední třetině, která byla v duchu názvu knihy a nutila se zamyslet, co to slovo na přebalu vlastně znamená a jak je nejsyrovější to, když přestane být pouhým slovem... P.S. Pod pasáže z marketu, jako člověk, co tam pár let dělal, se podepisuji. Každé písmenko je pravda a takoví zákazníci, opravdu, OPRAVDU existují.
Sotva Soběstačný dorazil, musel jsem se do něj ...
Sotva Soběstačný dorazil, musel jsem se do něj podívat. Věděl jsem, že to bude něco pro mě. Téma má stejné jako Vrány, dítě s nelehkým dětstvím. Jenže Vrány se mi nelíbily formálně. Dialogy i postavy mi připadaly nereálné. Moc papírové. A tak jsem se trochu bál Soběstačného.
Zbytečně!
Autorka napsala knihu bez příklonu k antické tragédii, bez patosu. Vydařeně vystihla změnu mužů v hipsta panáky, rutinu prodavačky v Bille (z dialogů tam se mi až točila hlava), vysmála se věčným výletům do Ikea a pěkně vystihla duši dospívajícího kluka, Štěpána, který se musí vyrovnat s chudobou, rozvrácenou rodinou, nemocí, stárnutím, nezájmem a sám se sebou.
Knihu jsem zhltl za pár hodin.