Syrový, mrazivý, nespekulativní, faktický, sem-tam (zejména u některých fotografií) i úsměvný zpětný pohled na vznik a průběh "první vlny" covidu. Ne depresivní, spíše člověka nutí přemýšlet o sobě, ostatních kolem sebe i křehkosti světa, ve kterém už nejsou "samozřejmé věci" samozřejmostí.
Dvojice zkušených žurnalistů vytvořila neskutečně poutavé dílo, které pojali jako kontinuální reportáž skvěle doladěnou osobními příběhy a fotografiemi. Skoro by se mi chtělo říci, že jde o dechberoucí a lehce čtivou knihu. Dechberoucí? Rozhodně! Čtivou? Forma i obsah na 100%! Lehce čtivou? V žádném případě. Žánr na pomezí válečného zpravodajství a katastrofického příběhu není nikdy lehce čtivý.
Autorům bych za jejich počin rád vysekl poklonu. Za formu, za to že se drželi faktů jak to jen bylo možné, za to že začali psát již během "první vlny" v ČR. Lidská paměť bývá selektivní. Ráda potlačuje nepříjemné vzpomínky. Tato kniha, tedy reportáž + kronika + osobní a lidský přístup k tématu bude (doufám) za nějaký čas vhodným osvěžením paměti a mementem.
Vřele doufám, že "druhá vlna" přinese druhý díl.

Přečteno po návratu z covidária a odpojení od kyslíku..