Pravdivý příběh, který představuje velmi odvážnou porodní sestru, která riskovala svůj život, aby zachránila nejedno židovské dítě.
Příběh je velmi krutý a dojemný, ukazuje se zde opravdová situace v osvětimském pekle.

Poutavé, kruté a skutečné vyprávění polské, židovské porodní sestry v koncentračním táboře Osvětim.
V knize se odehrávají i příběhy vězeňkyň, které v táboře byly a jako těhotné se dostaly do rukou porodní sestry, která necítila nenávist ani zášť vůči lidem, kteří páchali krutosti na narozených dětech.
Kniha ukazuje zvěrstva, která se spáchala na nevinných lidech a měla by se dál připomínat i dalším generacím.

Příběh inspirovaný skutečnými osudy Stanislawy Leszczynské, která v Osvětimi pomáhala rodičkám a snažila se zachránit novorozence. V Osvětimi byla nazývána Mámou a tou i byla všem nastávajícím maminkám a všechny se snažila podporovat.

Tak anotace zněla skvěle, bohužel, knížka samotná už taková nebyla. Způsob, jakým je kniha napsána je jeden velký chaos. Strašně těžko se orientujete, kdo a kdy zrovna vypráví. Časové linie jsou promíchané. Chápu současnost a minulost, ale i strávená doba v Osvětimi je zde na přeskáčku a kolikrát to nedává žádný smysl. Časová linie se ženou ve Francii je podle mě až zbytečná.

Styl psaní mi nesedl ani v tom, že jsem si kvůli němu nemohla udělat žádný vztah k hlavní hrdince (ta v podstatě za celou dobu nepromluvila) a tím mi to přišlo odtažité a neosobní.
Také mi vadilo, že se tam spoustu věcí, děje, opakovalo. A o jedné a té situaci čtete třeba třikrát. Navíc děje tam nebylo ani tolik, spíše převládaly jen myšlenky a pocity.

Samozřejmě téma, které v knize je, je vážné a kruté, to rozhodně nezpochybňuji, ale takto zpracované se mi nelíbilo.

Po přečtení různých knih a pravdivých příběhů z Osvětimi, jsem se pustila do dalšího příběhu, tentokrát z porodní „štuby“, kde se nám představuje osud mimořádně odvážné ženy Stanislawy Leszczyńské. Celý příběh nám vypráví sochařka, která byla také těhotná a poslední půl rok války pomáhá Stanislawě při porodech. Seznamuje nás s osudy a příběhy těhotných žen. Dětí, které se narodily a vzápětí byly krutě usmrceny, nebo použity k pokusům doktorem Mengelem. Ale i s osudy dětí, které se šťastně se svými matkami dostaly zpátky domů. Vypráví hlavně o porodní sestře Stanislawě, které nikdo neřekl jinak než MÁMA. O ženě, která vždy zachovala klid, a pomáhala ženám v jejich nejtěžších chvílích.
Opět musím říci, že příběh na mě velice citově působil. Ovšem co mi velice vadilo, byl chaos v textu. Autorka neustále přeskakovala v líčení života, jak sochařky, tak Stanislawy, a to před válkou, ve válce a po válce, tak že jsem se v tom občas ztrácela a k některým částem se musela vracet.
Zajímavá bude určitě i novinka (literatura faktu), která právě vychází „Svědectví porodní asistentky z Osvětimi“ od Stanislawy Leszczyńské.