Po audioknize Jeden z nás jsem sáhla ze zájmu o údajně skvělou autorku, od níž jsem ještě nic nečetla ani neslyšela. Jakožto stále víc zapálený hltač detektivek jsem očekávala alespoň průměrně napínavý příběh a psychologicky propracované postavy, jejichž charaktery mě budou zajímat natolik, abych byla ochotná doposlechnout až do konce. Bohužel příběh několika sousedících rodin, které postupně odhalují svá tajemství, není nijak originální, lži, nevěra, podezíravost - prostě jako v každém maloměstě (nebo městské čtvrti). Jako překvapivé by mohlo být vnímáno odhalení identity vraha, ale průměrně bystrému čtenáři je už od začátku jasné, že pachatel nemůže být identifikován již na začátku knihy, a když se zamyslí, řešení hravě najde, i když nezná úplnou cestu. Bohužel ani nahrávka není ideální, interpreti se potýkají s obsahově správným, ale nečesky znějícím překladem (těžko si představíme, že rozčilená žena křičí na svého nevěrného manžela "ty zatracený parchante"), místy je slyšet lehké echo a vytažené sykavky, navíc v momentě, kdy autorka z nejasných důvodů přechází mezi erformou a ichformou sotva uvěříme zralému mužskému hlasu přechod na šestnáctiletého mladíka. Jeden z nás není ani psycho, ani thriller, je to nenáročná šesťáková detektivka k vodě, nečekejte, že byste si zapamatovali jména postav i po přečtení. Ale i taková oddychová literatura je potřeba, obzvlášť když balíte na dovolenou.

Manželé odvedle byli pro mě zatím nejlepším čtením.
Na začátku této knihy jsem byla docela zklamaná, "chytla mě" až na konci.