Pro mě byla tato kniha tak trochu experimentem - snahou nahlédnout do literatury spojené s Angolou, jejíž dějiny jsem nedávno četla. Román, či spíše románek (protože ho bez problému zvládnete přečíst za jeden večer), je napsán sympatickým, vtipným a svěžím stylem, který nenudí, byť příběh samotný je takový nějaký nehmatný a spíše surrealistický. Ke knize patří i bohatý doprovodný materiál (v rozsahu blížícím se rozsahu samotného románu), z něhož získáte základní informace o angolské problematické minulosti. Součástí vydání je také literární rozbor díla a informace o autorovi, přičemž první z výše uvedeného mě dost štvalo, a číst je ještě před románem, snad by mě i odradilo. Připravilo by mě totiž o zážitek ze čtení, kdy na sebe prostě nechám slova jen tak působit a podobně jako u jídla si dělám jednoduchý závěr: líbí / nelíbí. Hledání symbolů a odkazů snad úplně ve všech aspektech románu z knihy udělalo nikoliv gurmánský zážitek, ale neosobní chemickou analýzu. Rázem se z knihy stal pouhý objekt zkoumání, místo aby jí zůstala její hlavní úloha , a to vyvolávat ve čtenáři emoce. Takže závěr: román vyzkoušejte, je-li vám africké téma blízké, protože je to milé čtení. Všechno to, co bylo nakladatelstvím čtenáři nabídnuto navíc ve stylu 3 za cenu 1, si klidně můžete odpustit, nejste-li literární vědci.