(...) Prilepinovy povídky připomínají formou i jazykem hrubý, neotesaný a zvětralý kámen – jako by chtěl autor dát jasně najevo svůj odstup od postmoderních konstrukcí spisovatelských kolegů Viktora Pelevina, Vladimira Sorokina nebo Pavla Pepperštejna, kteří se – někdo více, jiný méně – snaží povozit čtenáře na ocásku formálně vytříbených příběhů, konceptuálních hříček a ironických parafrází nejrůznějších žánrů. Prilepin si svým stylem – autentičností povýšenou na zákon – vysloužil četná přirovnání k Maximu Gorkému, s nímž ho spojuje i pestrá životní zkušenost, ze které své motivy čerpá. Vystřídal desítky povolání od pomocného dělníka a stěhováka přes velitele speciální jednotky OMONu až po magistra filologie a vojáka, který prošel hrůzami čečenské války.

<p>Divoké pitky, balení holek i nasazení na čečenské frontě. Takové zkušenosti promítá kontroverzní ruský spisovatel Zachar Prilepin (36) do jedenácti povídek, jimiž se poprvé představuje českým čtenářům.<br/> Navzdory brutalitě čečenských námětů jsou Botky plné horké vodky především pobaveným vyprávěním o životě generace dnešních ruských třicátníků. Témata Prilepin čerpá z vlastního pestrého života. (...) Ze souboru se vymyká povídka Žilka o rozpadajícím se manželství, již Günter Grass označil za &quot;poetický text&quot;, jehož hlavní hrdina je ve sbírce &quot;cizí jako meteorit&quot;. Tady Prilepin skutečně odhaluje svou nejsilnější stránku - svébytný lyrický styl (&quot;tváře měkké jako hlína&quot;, &quot;kyvadlo v bocích žen, v němž je vždy přítomna naděje&quot;).</p>