Trochu jsem zápasil, ale od druhé poloviny se to čte téměř samo (když se kniha naopak odrthává od základní dějové linky).

Text mě pohltil a přečetl jsem knihu během noci. Doporučuji, i když podobné cestopisy nejsou zcela mým "cup of tea". Jazyk nepustí čtenáře k odpočinku, spád a příběh. Někdy chcete vystoupit a oddechnout, ale nejde to. Co je fikce, co je pravda. Autor neprozradí a ani o to nejde. jak někde napsal Amos OZ - to, co se děje mezi čtenářem a textem, je to podstatné. Ocenění si kniha určitě zaslouží.

Není kouře bez ohýnku. Ani ve slumu. Ve slumu v Bangalore. Bangalore Indie. –-Že by šlo jen o slum domnělý ? A ohýnek lásky ? Lásky bílého muže k černé ženě ? K přeludu ? K barvě ? Jaká barva je dobrá ? –- No rozhodně to nebude láska ke své zemi, dokonce ani svému kontinentu. -- Magnesia Litera ? Aneb jak politická korektnost zvítězila nad kvalitní literaturou. -- Mimochodem, nemáte pane Pánku něco společného s Davidem Černým ? Protože některá jeho díla (Entropa, Viselec, Čůrající postavy v Hergetově cihelně) ve mně evokují naprosto stejný pocit jako tato kniha. -- Neodbytně se mi do hlavy vtírá myšlenka, jestli oni ti Islanďané na své rescue mission přeci jen někde neudělali chybu ?