Argo předvánoční
nakl. Argo
Knižní vánoční nabídka bývá masivní. Početnější než obvykle v průběhu roku - a tím nepřehlednější. Vaši pozornost chceme nasměrovat k nejnovějším titulům Arga. Však posuďte sami, jak pestrá a bohatá je to nabídka.
Barbora Klárová: Záludnosti těla
Domnívám se, že v dětském věku, v době, kdy rosteme, se naše pozornost upírá na tělo čím dál více. Začneme si všímat, co se s námi děje, napadají nás různé otázky a hledáme na ně odpovědi. U zjevných věcí jsou odpovědi také zjevné, najdeme je i na konci knihy. Jsou to jevy, které mají celkem snadné vysvětlení, jako je třeba krkání, kýchání, zívání, pocení nebo třeba kručení v břiše. Prostě situace, které v sobě neskrývají žádnou záludnost. Jak se ale v dětském věku človíček učí svoje tělo postupně ovládat, může ho zaskočit, že ho tělo najednou neposlechne, že se stane něco nepředvídatelného, co nedokáže ovlivnit nebo zastavit. Může se mu zdát, že se tělo chová záludně, a samozřejmě ho v tomto věku nenapadne zrovna tohle označení. Mně ale přišlo, že slovo záludnost pěkně zastřešuje všechny jevy, které se s tělem mohou stát. Myslím, že některé z věcí, kterým se kniha věnuje, by mohly děti až zastrašit nebo šokovat, možná by si s nimi nevěděly rady. Když jsem byla malá, určitě by mi nějaké vysvětlení věcí, které mě překvapily, pomohlo.
Barbora Klárová
Christoffer Carlsson: Zapal mi slunce
V centru Stockholmu je cestou z kina zavražděn švédský premiér, země je paralyzovaná šokem, a uprostřed chaosu se musí Sven na vlastní pěst vydat do temnoty Nyarsasenské pahorkatiny po stopách vyšinutého vraha.
Udělám to znovu, varoval ho hlas v telefonu. A Sven nepochybuje, že svou výhrůžku myslel vážně. Kdo zasel hrůzu do kdysi tak bezpečného koutku švédského venkova? A kdo je spisovatel, který se o mnoho let později rozhodne příběh svěřit papíru? A proč nenechá přízraky minulosti raději spát? Román o zločinu, pravdě, vině a odpovědnosti v časech, kdy se Švédsko během jediné noci proměnilo k nepoznání.
Igort: Ukrajinské a ruské sešity. Život a smrt pod sovětskou vládou
Ukrajinské sešity jsou první část diptychu věnovaného bývalým zemím Sovětského svazu. Autor v letech 2008 a 2009 procestoval Ukrajinu, Rusko a Sibiř, aby zachytil příběhy přímých svědků pohnutých osudů těchto zemí. Tento oddíl líčí podrobné svědectví očitých svědků „holodomoru“, úmyslně vyvolaného stalinského teroru na obyvatelstvu, který ve 30. letech 20. století zabil miliony Ukrajinců. Přestože kvůli ruskému vlivu nebyl „holodomor“ OSN označen za genocidu, důkazy o vyhlazování a masových hrobech vypovídají o něčem zcela jiném. V krátkých kapitolách, vzpomínkách ukrajinských občanů, autor rekonstruuje významné období dějin 20. století a vytváří tak autentický a často překvapivý portrét Ukrajiny a jejích obyvatel, který umožňuje hlubší pochopení země se strašlivou stalinistickou minulostí, kde gulagy vystřídalo vraždění a rozsáhlá korupce. Ruské sešity. Igort strávil v letech 2008 a 2009 půldruhého roku na Ukrajině, v Rusku a na Sibiři, kam se vydal po šokující vraždě ruské novinářky Anny Politkovské. Politkovská pranýřovala porušování práv civilního obyvatelstva v Čečensku ruskými jednotkami a nesmlouvavě kritizovala Kreml. Za svou protistátní činnost byla zadržena, otrávena a nakonec zastřelena.
Francesco Petrarca: Sonety ze Zpěvníku
317 sonetů Franceska Petrarky je významnou součástí Zpěvníku (Il Canzoniere) italského básníka, ovlivněného tradicí provensálských trubadúrů, od nichž převzal kult lásky k vysněné bytosti a záslužné služby dámě. Franceskova paní Laura žijící v Avignonu je vdaná a má děti, básník ji však adoruje a v množství variant zpracovává oboustranný vztah, který vyústí roku 1348 po vypuknutí moru v milenčinu smrt.
Třebaže evropský humanismus cenil nejvýše Petrarkovy spisy latinské, básníkův úspěch u potomků se zakládá především na verších psaných italsky, na oněch „zlomcích v jazyce lidovém“, jež sám autor k stáru označoval za „cetky“. Soubor 366 Petrarkových italských básní – 317 sonetů, 29 kancón, 9 sestin, 7 ballat a 4 madrigalů – si koncem patnáctého a v průběhu šestnáctého století vítězně razil cestu evropským Západem, nazýván již Il Canzoniere, tedy Zpěvník. Jak uvádějí znalci Petrarkova italského díla, Zpěvník nikoli náhodou obsahuje tolik básnických čísel, kolik dnů má (přestupný) rok.
překladatel Miroslav Uličný
Alberto Breccia, Juan Sasturain: Perramus
Největším hitem komiksového Argo podzimu je ale Perramus. Čtyřicet let starý brazilský komiks legendárního kreslíře Alberta Breccii a scenáristy Juana Sasturaina vycházel jako politická satira v tehdejších novinách. Autoři reflektují neutěšenou realitu, ve které, stejně jako na stránkách jejich komiksu, nemá lidský život valné ceny a počet pohřešovaných závratně stoupá. Hlavní hrdina se nedokáže se situací vyrovnat, a tak hledá zapomnění. Nalezne jej. Definitivní a úplné. Jenže zapomene i vlastní jméno, a tak se z něj stává Perramus, což je jméno na štítku kabátu, který mu vtisknou do ruky. S tímto jménem se vydává do zkaženého světa odklízet mrtvoly nebohých obětí režimu. Úchvatná kresba a surreálné příběhy jsou pastvou pro oči i ducha. Doporučuje deset Borgesů z deseti.
Richard Klíčník
Dalibor Vácha (ed.): Nevzdáme se
Z krátké diskuse na Twitteru vznikl nápad složit povídkovou sbírku, jejímž společným jmenovatelem by mohl být strach či smrt a současně hrdinství i naděje. Skupina českých spisovatelek a spisovatelů (Julie Nováková, Jiří Padevět, Dalibor Vácha, Michal Kubal, Pavel Bartáček, Pavel Koudelka, Václav Syruček, Milada Střítezská, Martin Šinkovský, Bohdan Dlouhý, Zbyněk Moravec, Aleš Dvořák, Markéta Kadlecová, Irena Moravcová, Petr Sýkora, Mauser de Vader) se rozhodla tímto způsobem podpořit bojující Ukrajinu, na kterou odkazuje také název celé knihy. Úvodního textu sbírky se zhostil novinář Michal Kubal, osoba skrze své zkušenosti více než povolaná, a následující povídky čtenáře zavedou do různých končin i časů. Výtěžek z prodeje této knihy jde zastupitelskému úřadu Ukrajiny v ČR k nákupu obranného vojenského materiálu.
Ernst Hans Gombrich: O renesanci 2, O renesanci 1
Gombrichovy eseje zůstávají dodnes vzorem kvalitního psaní o historii výtvarného umění. Soubor O renesanci 2 vychází, stejně jako díl první, v překladu Martina Pokorného.
Vzletům a pádům naší civilizace můžeme porozumět jen tehdy, pokud je nahlížíme na pozadí našeho středomořského dědictví. Naše umění se stejně jako naše věda odvozuje od Řeků. Název tohoto souboru odkazuje na jeden aspekt tohoto dědictví. Apellova proslulost, sláva dvorního malíře Alexandra Velikého, je neodbytně přítomna v paměti milovníků umění i kritiků, přestože jeho dílo se dávno stalo kořistí času. Římský encyklopedista Plinius Starší ho vynášel jako „mistra, který předčil všechny malíře, kteří mu předcházeli, i ty, kdo přišli po něm“ a další generace tomuto verdiktu ochotně věřily. Pliniovo vylíčení Apellova života napomohlo ustanovit ideál umění, které spojuje svrchovanou dovednost v napodobení přírody se schopností překonat smysly vnímanou krásu. Tradice tohoto dvojího ideálu tvoří spojovací vlákno těchto studií.
E. H. Gombrich
Lars Jansson: Muminek omnibus II.
Muminek omnibus - oba dva díly jsou hit. První kniha se už pro velký zájem musí dotiskovat, ta druhá právě přistála na pultech knihkupectví. Dvě více než padesát let staré obří nálože muminích stripů jsou přesně to, co vám v pošmourné době zvedne náladu. Tove Janssonová a její bratr Lars napsali a nakreslili nesmrtelné příběhy, které teď najdete ve dvou luxusních knihách s plátěným hřbetem.
Druhý muminí omnibus obsahuje stripy od Larse Janssona. Od roku 1960 předala Tove pochodeň svému bratrovi, aby se mohla věnovat jiným uměleckým projektům. V době svého největšího rozmachu vycházel Muminek ve více než 40 zemích a přibližně ve 120 novinách. Denně jej četlo přes 20 milionů čtenářů, což z něj činí nejúspěšnější finský komiks všech dob.
Josef Pánek: Jsem jejich bůh
Kdo je ten idol, sebejistý bůh, který v nejmenším nepochybuje o své výjimečnosti, vždycky ví, co chce, a bez výčitek to i dělá? Ten mladý muž, jehož všichni přátelé bezmezně obdivují? A co se s ním stane, když se vlastní volbou připraví o bezpečí domova, kde všechno zná, kde má vše pod kontrolou – nebo si to aspoň myslí –, a z porevolučního Česka se přestěhuje – za vědeckou kariérou – do Bergenu? Do města, kde je pořád šero a tma, kde půl roku v kuse prší, kde nikomu nerozumí; kde samota a opuštěnost dostávají zcela nový rozměr… Co se s ním stane v místě, kde ho sráží na kolena nepředvídatelná cizota, kde se už nemůže spolehnout ani na vlastní smysly?
V březnu, 4., v r. 1999 vyšel z haly letiště v Bergenu v Norsku mladý muž a hned bezděky, aniž by si to uvědomil, vzhlédl k obloze: bylo pravé poledne, a přesto měl neodbytný dojem, že se stmívá! Hned se v duchu ujišťoval: „Ne, je poledne a nestmívá se. Jsem na severu Evropy, kde nedostatek světla v zimě je normální. Ještě nezačalo jaro.“ Přes nekryté parkoviště k němu zatím přišel starší, bělovlasý muž a řekl mu: „Dobrý den, jsem Reignar Eisenhammer, tvůj profesor.“ Mladík se představil a řekl: „Dobrý den. Těší mě.“ Reignar řekl: „Přijel jsem pro tebe autem. Můžeme jít?“ Ale mladík nedokázal odpovědět: už zas nevědomky vzhlížel k obloze a s hlavou zakloněnou se sám sebe v duchu ptal, jestli už se stmívá…? Hned se zas ujišťoval: „Ne, je to normální. Jsem přece na severu Evropy, v Bergenu, Norsko. Je začátek března, kdy je tady míň světla než doma v Praze.“
Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn
Druhé vydání úspěšné Pánkovy prvotiny.
„V době, kdy v české próze často postrádáme reflexi současnosti a celospolečenských témat, je velice osvěžující, když se objeví kniha, která nejenom dalekosáhle překračuje zeměpisné hranice České republiky, ale zároveň se pokouší odhalit stereotypy našeho uvažování o světě, o tom, co to znamená být šťastný, i mnohé další.“ – iLiteratura
14.12.2022
