(...) Povídky jsou tak plné prokletých či uhranutých lidí, domorodých kouzel, rozplývání reálného života ve snu nebo prostupování reality živých a mrtvých. Nejedná se přitom o exploataci či exotismus, ale o poučené a fascinované psaní zevnitř magické reality, v níž ještě životy ubíhají pomalu a lidé tu mají čas na komunikaci se světem kolem a čtení symbolů, které k nim tento svět vysílá. A co je důležité: navzdory africkým reáliím promlouvají ke čtenáři univerzálním jazykem. Samozřejmě vůbec nejde o idylu a odrážejí se tu témata spojená s třetím světem: bída, vraždy, násilí, úrazy a všemožné nemoci chápané jako prokletí. To ale zůstává na okraji, protože autora zajímají hlavně individuální životní radosti a prohry, které ovšem sleduje filtrem animistické logiky a bez fatálnosti, která je vlastní západnímu člověku.