(...) Cítíte to pohlazení po duši, ten závan pohádkového tajemna, vír emocí pocházející tak trochu z jiného světa? Fantazie a magie, kde se spolu setkávají život se smrtí, kde žije naděje, že život může překročit práh smrtelnosti a trvat – v jiných vtěleních – věčně. Aitan mluví o „nekonečné věčnosti a ptácích, co přenášejí lidský duše z života do života na perleťových křídlech.“ Je tu tajemství věčně zelené louky u Divokého jezera, která sousedí s krajem za branou, kde zuří sníh a mráz. Je tu touha, která překonává věky, je tu láska, která dovede zbořit všechny překážky i prokletí lidské i čarodějné. Je tu prostě vše, co pohádka pro dospělé má obsahovat a ještě něco navíc – pocit, že kromě toho všeho je tu umělec, který to dokáže napsat. A navíc, našla se ilustrátorka Kateřina Sidonová, která svými kresbami přesně vystihuje atmosféru knihy a dotváří tak její účinek.