Velmi silný a čtivý příběh, který mi připomněl knihu Zulejka otevírá oči. Nejen že hlavní postavy obou knih jsou mladé ženy, ale i námět mají stejný, a to nucený odchod ze sovětských "kolonií" do pracovních táborů a s tím spojený každodenní boj o zachování vlastního života.

Tato kniha patří k mým velmi oblíbeným. A po letech jsem si ji opět musela přečíst.
Je strašné, čeho jsou lidé vůči sobě schopni a jakou duševní a fyzickou sílu v sobě najdou ti, kteří mají být zašlapáni a zapomenuti.
Působivé svědectví o praktikách stalinismu, o utajovaném násilí a bezpráví, vedle kterého jsme žili, ale o kterém jsme neměli ani tušení.
Knihu doporučuji všem čtenářům. L.K.

Od autorky mám přečteno Sůl moře. Extrémně čtivou věc z druhé světové vyprávěnou pohledem 4 postav.
Tady se dostavilo stejné nadšení. Zase kousek ne moc známé historie. Konkrétně příběh deportace nepohodlných Litevčanů na Sibiř Sověty je podán očima 15-ti leté Liny. Ta spolu se svým bratrem a rodiči absolvuje cestu v dobytčím vagónu trvající několik týdnů.
"A brzo budeme zase doma. Až zbytek světa zjistí, co Sověti páchají, udělají tomu všemu přítrž."
-"Vážně?"
Popis cesty je hodně realistický. Jakoby člověk sám zažíval hlad, kousaly ho vši, vstřebával tu špínu a pomalu ztrácel důstojnost a naději.
Některé pasáže a dialogy měly blízko k naivitě a nereálnosti. A její snaha nacpat romantickou linku do kterékoliv doby, i když jsou postavy na úplném dně (jak psychicky tak fyzicky), je trošku úsměvná a místy chápu, proč spisovatelku hází do škatule Young adult.
Ale vem to ďas, mně to žíly netrhá. Četlo se to perfektně a člověk se dověděl o další hnusné etapě z dějin cizí země. Už mám v hledáčku její další knihu Potrhaná křídla.

Příběh Liny, patnáctileté slečny, která je v roce 1941 odvedena spolu s rodinou ze své rodné Litvy a je umístěna v pracovních táborech a dostane se až na Sibiř. Odvedení lidé se musí naučit bojovat o život, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit a udržet si vlastní lidství. Velice silný příběh a pohled na druhou světovou válku zase trošku z jiného úhlu. Od autorky jsem nedávno četla knihu Sůl moře, která se mi moc líbila. Obě knihy jsou psané velice podobným způsobem, který Vás chytne u první stránky a nemůžete knihu odložit dřív, než ji dočtete. Ač jsou v knize popsány různé hrůzy a utrpení, není to tu tak děsivě vylíčeno jako v jiných knihách o válce (alespoň mně to tak připadalo) a můžou si knihu přečíst i trošku slabší povahy, ale samozřejmě nečekejte pohodový a oddechový román. Určitě všem doporučuji k přečtení.

Jemné, něžné a silné. Kniha vypráví o strašlivé tragédii 20. století, která by měla být znovu a znovu připomínána. Knih o německé zrůdnosti je dost, ale o té sovětské jich tolik není. Ruta Sepetys umí skvěle vyprávět a myslím, že tato kniha by měla být mezi povinnou četbou na střední škole.