Historická detektivka ze Stockholmu konce 18. století - smrtelně nemocný detektiv a jednoruký dráb pátrají po osudu mrtvého těla nalezeného ve stoce.
Na pozadí historických reálií se odehrává místy velmi krutý a syrový příběh, ve kterém se prolíná několik dějových rovin a osudy několika postav.
Velmi, velmi drsné. Ale skvěle napsané. (AP)

Temná doba, záhadný a velmi brutální detektivní případ, umírající policejní vyšetřovatel... z tohoto krátkého popisu je Vám asi rovnou jasné, že to není veselé čtení, ale poněkud depresivní. Ano, temnota tu ze stránek přímo sálá, stejně jako pocit beznaděje a odporu. Já vím, zrovna lákavě to nezní, ale!!! Je to vážně skvělý!

Kniha je rozdělena na čtyři části, a i když zprvu není moc jasné proč to tak je, vše na konci pochopíte. Ocenila jsem i (celkem obsáhlý) slovníček výrazů, který vysvětluje jak historii, tak i třeba místopis. A moc se mi líbily popisy jak postav, tak i okolí a atmosféry, i když občas je to vážně extra nechutné. Není to úplně oddechová četba, ale když se začtete, stránky jen letí. (A hlavně to není čtení pro jemné duše!)

Určitě nedoporučuji tuhle knihu číst při podzimním splínu – připravte si dobrou náladu, zahoďte přehnanou představivost (v některých pasážích ji stoprocentně nebudete potřebovat) a vydejte se na cestu do nuzné (o poněkud páchnoucí) historie Švédska.

K téhle knize bych chtěla říct, že není pro každého.
Je to historická detektivka a ani na minutku svému čtenáři neponechá jakékoliv romantické iluze o dřívější době.
Je plná výkalů, špíny, otevřených hnisajících ran, polorozpadlých obličejů, nemytých těl, hnijících zubů, …
Je plná krutosti, nespravedlnosti a útrap.
Takže knížka ideální pro mě. A já si ji opravdu užila! Pokud vám tedy nevadí trocha brutality a humusu, neváhejte.

Skvěle napsaný ponurý román s detektivní zápletkou. Stockholm konce 18. stolení se svými stokami a nuzáky, kteří se pokoušejí přežít, ať to stojí, co to stojí. Zásadovost je přepychem, kterou si může dovolit jen ten, jehož osud je už beztak zpečetěn. Nenechte se odradit nicneříkajícím názvem knihy a těžko zapamatovatelným jménem autora, protože tento román stojí za přečtení.

Jsem opravdu rád, že je 21. století a můžu nakoupit jídlo i v neděli, neřeším epidemie, choroby, topení na zimu apod. Velmi povedeně vykreslená doba 18. století, kdy člověk ve třiceti vypadal na šedesát, všudypřítomná špína, hlad, chudoba, nemoci a neobvyklé choutky šlechty z rozežranosti. Přečetl jsem za dva dny a těším se na další kousek od autora jehož jméno si asi nikdy nezapamatuju.

Wow. Páni. Tyjo! Už ani nevím, kdy jsem četl historický román, to bude pěkná řádka let. Tady mě nalákalo prostředí a doba – moc toho o Švédsku 18. století nevím a říkal jsem si, že by nebylo marné nějakou takovou knihu zkusit. Ale takový uragán jsem nečekal. 1793 - Vlk a dráb je kniha, která mě absolutně pohltila a která mě teleportovala do oné nehostinné doby. Všechno bylo přesně takové, jaké mělo být. Prostředí, postavy, příběh... Vše do sebe zapadalo a vše bylo skvělé. Kniha otevírá určité morální otázky, ale především: na konci je hrozně dojemná.

Takže, pokud máte rádi detektivky, ale chcete zkusit něco nového, tohle je kniha přesně pro vás. Budete si zakrývat nos, až ucítíte smrad ze Stodelce. A pokud budete chtít knihu číst u oběda, rozmyslete si to.

Dávám plný hodnocení, protože se mi to skvěle četlo, příběh nebyl vůbec banální (naopak), postavy zajímavé a celé to prostě sedlo jak prdel na hrnec.

Přečetla si knihkupkyně z Nového Boru

Historická, či lépe řečeno historizující detektivka ze Stockholmu konce 18. století přivádí detektivní román severského typu do snad nejdrsnějšího příběhu této provenience.
Stockholmskými ulicemi, „dlážděnými“ smrdutou břečkou plnou krve a výkalů, se pohybují či potácejí prostitutky, zločinci a zbytek obyvatel, kteří, aby přežili, jsou neustále ožralí nechutnými splašky. A mezi nimi jsou i dva muži, věčně opilý bývalý dráb a souchotinářský vyšetřovatel na pokraji smrti, kteří, ač každý z jiného důvodu, vyšetřují vraždu muže, nalezeného ve splaškové stoce. Jeho trup je zbaven všech údů, nemá zuby ani jazyk. Vyšetřovatelé se v honbě za jakoukoliv informací musejí prodírat nejen fyzickou špínou, ale i morálně totálně zdevastovaným prostředím téměř všech vrstev společnosti, aby našli alespoň sebemenší stopu. Jejich hledáním se prolínají i osudy dalších postav, které samy o sobě tvoří další vrstvy příběhu.
Otázkou zůstává, kam až podobně černé příběhy půjdou a pro koho jsou určeny. Občas se zdá autorova snaha až příliš vykonstruovaná, jindy ovšem děj čtenáře strhne tak, že se cítí být součástí této bizarní burlesky a s hrůzou se vynoří až po pár desítkách stran. Hodně drsné, ale taky velmi pozoruhodné čtení!