Podobné tituly

Obrázky italského kreslíře, který si říká Zerocalcare, mám již dlouho dobu v oblibě. Jeho kresby, často použité na plakátech a obálkách časopisů jasně vypovídají o autorově zakořenění v autonomním hnutí, plném nepoddajných subkultur, squatů a nenávisti k náckům a policii. Jeden z jeho plakátů jsme svého času dokonce použili na leták zvoucí na prvomájové setkání v Praze. Vždy mě mrzelo, že si nemůžu kvůli neznalosti italštiny přečíst žádný z komiksů, které vytvořil. Až doteď.

Koncem loňského roku totiž Iniciativa Ne rasismu! (INR) společně s nakladatelstvím Broken Books vydala český překlad jeho komiksu Kobane Calling, který je jakýmsi autobiografickým vyjádřením autorových dojmů z návštěvy severní Sýrie, na dohled přímým bojům kurdských milicí s tzv. Islámským státem (IS).

Nejdřív ale ještě pár slov k autorovi. Zerocalcare, vlastním jménem Michele Rech, se narodil v roce 1983 ve Francii, avšak vyrostl a setrvává v Římě. Když dokončoval střední školu, upozornil na sebe komiksem o alterglobalizačních protestech v Janově, které byly doprovázeny krvavým policejním řáděním. Na svém kontě má osm rozsáhlejších komiksových děl, několik kratších komiksů, obaly na nosiče nahrávek subkulturních kapel a nepočítaně plakátů. V loňském roce byl dokonce podle jeho autobiografické knihy Proroctví pásovce natočen stejnojmenný film.

Jak je uvedeno v úvodu českého vydání, autor se s tématem boje Kurdů setkal již ve svých šestnácti letech, kdy v Římě autonomní centra poskytovala ubytování a stravu Kurdům a Kurdkám, kteří dorazili protestovat proti zatčení předáka Kurdské strany pracujících (PKK) Abdullaha Öcalana. A bylo to právě díky Öcalanově autoritě, že se původně marx-leninská PKK bojující proti útlaku kurdské menšiny v Turecku ideově transformovala na základě myšlenek demokratického konfederalismu, jenž byl z velké části ovlivněn pracemi anarchistického myslitele Murraye Bookchina. V roce 2014 se Zerocalcare zapojil do projektu Rojava Calling, jehož posláním bylo pomáhat v uprchlických táborech, kde našli dočasné útočiště lidé utíkající před válkou v Sýrii a řáděním IS. V překladu úvodu anglického vydání komiksu je pak jasně sděleno, že osud rojavského nestátního experimentu je v současné době ohrožen zejména tureckým prezidentem, kterému Kurdové leží hluboko v žaludku a vede proti jejich komunitám násilnou kampaň.

Musím přiznat, že z komiksu jsem byl nadšený. A nejde jen o výtvarné zpracování, které nezapře Zerocalcareovy „punkové kořeny“. Nadchla mě zejména kombinace humoru (a že se skutečně zasmějete od plic) a vážného tématu, kterým je boj Kurdů za svobodu jak proti náboženským fanatikům, tak proti autoritářům v čele států, na jejichž území Kurdové žijí. Zatímco místní lidi bere navýsost vážně, aniž by měl nějakou potřebu je nekriticky adorovat, zdroj humoru nachází zejména sám v sobě. A to jak ve svých představách, které má před cestou, tak v obavách, které ho sužují na místě. Stejně vtipně sráží všechny ty, kteří jsou postiženi nadřazeným europocentrismem, protože jestli se má někdo od někoho co učit, pak jsme to my. Konfrontuje svou nešikovnost i pohodlnost a sebe a své kamarády staví do pozice „tlupy opic“, u nichž jeden neví, jestli by nebyli užitečnější, kdyby se drželi stranou a mlčeli. Touto sebeironií se pak proplétá jednoduchý příběh návštěvy země, která má co dát, letmé ale silné popisy setkání s konkrétními lidmi, ale zejména přemítání nad autorovou motivací jet pomáhat právě sem. Tím, jak ji nalézá, nachází také sám sebe a trvalé pouto k zemi a lidem, které poznal.

Vložená záložka pak čtenáře informuje, že výtěžek z prodeje komiksu věnuje INR Internacionalistické komuně v Rojavě, jejímž cílem je v místě samotném podpořit sociální revoluci založenou na principech přímé demokracie, samosprávy a ženské emancipace. Komuna mimo jiné provozuje akademii pojmenovanou po britské internacionalistce, která byla v březnu 2018 zabita při tureckém bombardování.