Po sto padesáté a pořád stejně dobré, pořád v tobě odstavce jako tyto:
Harry se stává chytačem.
Ron je Harryho sekundant.
"Jak to myslíš - všichni tři?"
"Prosím tě, přece si nemyslíš, ze tě necháme jít samotného?"
Pokec s Brumbálem na konci.
...vyvolávají husí kůži. Uf :-D
Nejvíc dětský a nevinný díl ze všech. Nejvíc ho znáš nazpaměť.
Nikdy nedostaneš ten dopis, nezjistíš jakou podobu ma tvůj patron ani nepoužiješ Relikvii smrti.
Ale je fajn, si s každým čtením připomínat, že máš od 10 let někoho, s kým tyto věci díky nekonečném rereadingu prožiješ tisíckrát. Nebo i víckrát - if you wish.
V těch deseti jsem na narozeniny dostala od tety nenápadnou knížku, kterou jsem přečetla ještě ten den a myslela, ze ten příběh je jenom můj a nikdo ho moc nezná .
No, další rok vznikl první film, který jsem nesnášela, protože už jsem desetkrát přečetla i druhý díl a knížkám film nesahal ani po kotníky.
Takže, zdravím všechny ty, kteří nesnáší filmy HP a milují knížky, protože patří k té generaci, která se první zamilovala do knížek, než ji stihli nějací experti pustit filmy.
Tato kniha je napsaná skvělým stylem. Je to čtivé, upoutá vás to od prvního okamžiku a je jedno, jestli je Vám 5, 10, nebo 40 let. Ten, kdo první viděl filmovou verzi, už má trochu vyhraněnou fantazii, ale když přečtete knihu první, otevírá se Vám spousta nových možností, jak snít. Tento první díl je pouze začátkem úžasné série, která se stala fenoménem.
Hodnoceno zpětně, má to něco do sebe. Možná bych si to i přečetl znovu, avšak dříve, kdy jsem něvěděl, co přijde potom.
Paní J.K.Rowling má můj obdiv, sympatie i mých pár liber, kterých se u ní za napsání této a jiných knih sešla nepochyně docela pěkná hromádka.
Vše musí nějak začínat, ať tak, či onak, ale cena papíru a inkoustu zatím neklesá ani v naší moderní době.
Snad každý zná jméno Harry Pottr a není divu vždyť už i 5. díl je na světě, ale ne méně důležitý je i sám začátek, který nám přivádí do života chlapce se zvláštní jizvou na čele - ve tvaru blesku. Začneme ho litovat, ale časem mu skutečně NĚCO závidíme, protože kdo by si po přečtení nechtěl zalétat na koštěti či studovat v Bradavicích...
