Přečetla si knihkupkyně ze Slaného

Autor si tentokrát pro svůj příběh vybral dobu krátce po pádu komunismu, tedy rok 1990, kdy byl do funkce prezidenta zvolen Václav Havel, jehož prvním krokem bylo udělení amnestie, kterou byly prominuty tresty uložené za komunistického režimu. Bohužel s jeho neuváženým krokem bylo na svobodu propuštěno mnoho vrahů a deviantů, z nichž se většina vrátila k páchání trestné činnosti, vraždy nevyjímaje. Autor se nepouští do žádných diskuzí ohledně prezidentovy amnestie, nestaví se na žádnou stranu, jen předestírá tehdejší dobu tak, jak se skutečně stala i s jejími dopady vlivem okolností.

I tentokrát se autor drží svého zajetého systému, který skvěle funguje, a opět nasazuje laťku hodně vysoko. Líbily se mi zajímavě podané časové roviny, v nichž může čtenář sledovat stejnou situaci z více úhlů pohledů. Vtipně podané a vystavěné dialogy jsou třešničkou na dortu a právě ony dialogy jsou autorovou předností. Zápletku na nich vystavěnou já osobně preferuji před dlouhými popisy. I těch se v příběhu ale dočkáme. Autor vykreslil tehdejší dobu opět na výbornou. Pokud máte od autora již více načteno, závěr pro vás překvapením nebude, neboť leccos odhalíte spolu s vyšetřujícími kriminalisty.

Knihu doporučuji fanouškům Dominika Dána, které potěší svým standardním stylem, jakým děj skládá, rovněž také sledováním několika časových linií, z nichž se většina v závěru protne a dokonale do sebe zapadne. Možná vás autor ničím novým nepřekvapí, ale pokud vám sedl předchozími knihami, čtení si opět velmi užijete. Dopis ze záhrobí zároveň doporučím i čtenářům autorem nepolíbeným, neboť je zde velká pravděpodobnost, že si Dominika Dána oblíbíte stejně jako já.