Příběh odehrávající se v roce 1988, v době krátce po nástupu Krauze na vraždy, kdy má za sebou měsíc kriminalistické služby a už si stihl získat uznání a důvěru svých nejbližších kolegů - učitelů, bez jejichž podpory by se neobešel. Tentokrát se případ v mnoha věcech ještě nezkušeného, ale chytrého Krauze osobně týká. Básničky, které Krauzovi chodí, zjevně poukazují na osobní vazbu k vraždám, ze kterých ho nakonec začnou obviňovat. Do toho - aktuálního případu vražd - se ještě sejde zneužívání kriminálky státní bezpečností na hlídání možných "protistátních živlů", které jim znemožňuje řádnou práci, a především si Krauze vezme "na paškál" inspekce. Kniha má spád, akčnost, jen před poslední částí mě překvapila dost nepochopitelná chyba hlavního hrdiny odpovídající spíš americkému seriálu. Závěr si dokáže udržet tempo a napětí, přestože je poměrně dlouhý.

Styl je bezpříznakový, utilitární, šedý — asi je vinen překladatel. Kompozice je primitivní, lineární. Vypadá to spíš na brakovou brožuru o skutečném případu do trafik na nádraží. Má to jeden prohřešek proti pravidlům detektivky: vrah se má objevit na začátku knihy, ne na konci. Kdo to dočte, tomu dojde, že kdyby detektiv za něco stál, po vrahovi by šel hned — a román by se nekonal. Ke koupi nedoporučuji, knihovničku detektivek to neozdobí. K četbě z Obecní knihovny — nevím. Thrillery hodnotím také podle toho, jak je blázen pravděpodobný, možný, nebo vycucaný z prstu, inkoustové monstrum. Tady je to někde uprostřed stupnice.